Marie KUDRNOVSKÁ: Nejde o nápravu křivd, ale o materiální zabezpečení církví

»Je to poslední nárok, který církve vznášejí!« Kdo a kdy tato památná slova pronesl? Tato věta stará 20 let patří římskokatolické církvi pronesené ústy pražského arcibiskupa Františka Tomáška.

V rámci majetkového převratu, který byl nedílnou součástí restaurace kapitalismu po listopadu 1989 v Československu a posléze i v ČR, se už v roce 1981 objevily úvahy o restituci církevního majetku, který měl být údajně konfiskován a znárodněn po 25. únoru 1948.

Církve už nějaký majetek dostaly. Na základě výčtového zákona č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a Arcibiskupství olomouckého, a jeho novely č. 338/1991 Sb., které přijalo Federální shromáždění ČSFR, byl předán majetek řeholním řádům, kongregacím a olomouckému arcibiskupství - celkově 170 objektů. Právě v době projednávání těchto zákonů padla ona historická slova kardinála Tomáška. Následujících 20 let na ně církev zapomněla.

V letech 1997-1998 bylo navíc na základě vládních usnesení předáno církvím na 2000 nemovitostí! Církve samotné a jejich spojenci měly zájem na rozsáhlejších restitucích majetku. Záměry nového režimu i církví, platné dosud, byly vtěleny do zákonů z roku 1991 o úpravě vlastnických vztahů k půdě - bylo jimi blokováno 49 000 ha půdy a 180 000 ha lesa - a o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, které obsahovaly tzv. blokační paragrafy. Ty vylučují převádění tzv. církevních majetků na třetí osoby.

Církve by mohly dostat i to, co jim nikdy nepatřilo

Nečasova vláda hodlá učinit krok, který přijde ČR na miliardy korun. Chce se s církvemi »majetkově vyrovnat« velkoryse. O jaký majetek přesně jde, tuší málokdo. Veřejnosti i opozici to zůstává utajeno.

Podle kabinetu má stát během 30 let církvím zaplatit 59 miliard (částka se bude valorizovat), asi 56 % »majetku« by jim měl vrátit v naturálních restitucích. Vyrovnání by mohlo začít od roku 2013.

Majetková odluka církví od státu by měla trvat 17 let, během nichž by stát postupně snižoval příspěvek na platy duchovních. První tři roky z přechodného období bude stát na platy duchovních přispívat plnou částkou z eráru 1,445 miliardy ročně. Od čtvrtého roku se částka každoročně sníží o 5 %. Nesplacená výše finanční náhrady se bude každoročně valorizovat podle míry inflace – kéž by se na něco podobného mohli těšit třeba důchodci. Stát by mohl přestat církvím vyplácet peníze v roce 2030.

Podobu církevních restitucí odmítají ČSSD a KSČM. Rozsah převodu majetku a výše doprovodné finanční kompenzace podle předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky neodpovídá aktuálním rozpočtovým možnostem země. Podle experta KSČM na církevní problematiku Vladimíra Koníčka jde v současné ekonomické situaci ČR o nezodpovědný krok. Navíc není jasné, co konkrétně a kolik toho chce vláda církvím dát. Předloha neuvádí rozsah majetku v hektarech. KSČM se proto obává, že církve by mohly dostat i majetek, který před únorem 1948 nevlastnily. Primárním cílem majetkového vyrovnání je podle návrhu umožnit církvím a náboženským společnostem být hospodářsky nezávislé na státu. »Konečně vláda říká natvrdo, že nejde o nápravu nějakých křivd, ale jen a jen o hospodářské zabezpečení církví,« upozornil Koníček.

Pravda, mýty a lži o tzv. církevním majetku

»Současná církevní, ale i většinová politická reprezentace se snaží veřejnosti vnutit představu, že církve vytvářely v naší zemi po dlouhá staletí především vlastní prací ohromné hodnoty, které jim byly po únoru roku 1948 zcizeny. Proto považují za logické, že jim bude v současnosti majetek restituován, a od roku 1990 činí v této oblasti konkrétní kroky,« připomíná místopředseda ÚV KSČM Stanislav Grospič.

Majetkové postavení církví před rokem 1918 však nebylo jednoznačné. V raném středověku bylo nepatrné a závislé na panovníkovi, ve vrcholném středověku bylo sice větší, ale kvůli provázanosti obtížně a doložitelně odlišitelné od korunního a komorního, v pozdním středověku bylo pak marginální. Pobělohorské období částečně církevnímu vlastnictví přálo, to se však realizovalo pod kontrolou Habsburského domu a buržoazně demokratické přeměny ho také na základě zkušeností kvalitativně transformovaly do právních ustanovení ve veřejné vlastnictví, podřízené monarchii.

Většinu majetku církev nevlastnila, jen spravovala

Prvorepublikové Československo vycházelo z právní kontinuity s rakousko-uherskou monarchií. Ve vztahu k církvím převládl názor profesora církevního a mezinárodního práva Právnické fakulty UK Antonína Hobzy, že sakrální majetek je veřejný a církve ho mají jen ve vlastní správě. Majetky spravované církvemi se staly předmětem 1. pozemkové reformy, jejíž záborový zákon z roku 1919 stanovil hranici, od níž se měl provádět zábor půdy nad 150 ha zemědělské a 250 ha veškeré půdy, včetně lesů a rybníků. Katolická církev spravovala tehdy v Československu asi 500 000 ha půdy, v českých zemích mělo záboru a parcelaci podléhat zhruba 235 500 ha půdy, 30 000 ha připadalo na menší výměry při farách a kostelech. První pozemková reforma nebyla v meziválečném období dokončena. Zabrán a parcelován byl pouze spravovaný majetek ve výměře necelých 37 000 ha, pouze 14 % výměry původního záměru. Církev nadále hospodařila na svěřených pozemcích, nebyla však oddělena od státu, ten se podílel na financování platů duchovních, podpoře církevního školství, charity, na opravě památek.

Léta 1945-1989

Některé instituce římskokatolické církve (Řád německých rytířů, Vratislavské arcibiskupství) za okupace kolaborovaly, proto jim byly pozemky konfiskovány podle Benešova dekretu z června 1945. Šlo o desetitisíce hektarů. Závažnější byla tzv. revize 1. pozemkové reformy po roce 1945. Vzala si za cíl vrátit se k zásadám 1. pozemkové reformy a dokončit ji. V českých zemích bylo z církevní držby předmětem revize na 178 000 ha půdy, církvi po ní mělo zůstat jen 5203 ha půdy. Zákon o revizi 1. pozemkové reformy Ústavodárné národní shromáždění schválilo v létě 1947, způsob jeho realizace byl stanoven vládním nařízením z listopadu 1947 o soupisu pozemkového majetku pro revizi 1. pozemkové reformy. K soupisu a záboru tedy došlo těsně před únorem 1948. Realizace revize však spadala často až za únor 1948, tj. za platnou restituční tečku.

Zbytek tzv. církevního majetku byl rozdělen v rámci nové pozemkové reformy na základě zákona z března 1948. Oba zákony předpokládaly finanční náhradu církvím, která však nebyla vyplacena. Stát to napravil zákonem o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem z října 1949. Na jeho základě stát platil, a po pozdějších právních úpravách dosud platí, církvím osobní požitky duchovních, jejich cestovní, stěhovací a jiné výlohy, sociální dávky a věcné náklady církve. Není pravda, že by výnosy ze spravovaného majetku církvemi před jeho parcelací na jejich provoz stačily.

Věřících ubývá, duchovních je víc

KSČM zdůrazňuje, že církve a náboženské společnosti před únorem 1948 de iure nikdy zmiňovaný majetek nevlastnily, ale měly ho pouze ve správě. Předání majetku církvím by tedy nebylo nápravou původního stavu, nové postavení církví by tomu původnímu vůbec neodpovídalo. »Kdybychom přijali tvrzení církevních a režimních představitelů, že majetek v minulosti skutečně vlastnily církve, musíme konstatovat, že všechny požadavky po listopadu 1989 sahají daleko za rámec rozsahu církvemi spravovaného majetku před únorem 1948, zdůraznil Stanislav Grospič.

Postavení církví ve společnosti trvale klesá, stejně jako počet aktivně a pasivně věřících v ČR. Jestliže v ČSR žilo v době sčítání lidu z roku 1950 93,9 % věřících, z čehož bylo 76,4 % římských katolíků, pak do roku 1991 jejich počet klesl na 43,9 % resp. 39 %, a do roku 2001 na 32,2 %, v případě římských katolíků na 26,8 %. Podle odhadů ministerstva kultury ubývá jen římskokatolické církvi ročně 100 000 věřících, ČR je jednou z mála evropských zemí, kde žije více lidí bez vyznání než věřících. »Přístup státu k církvím, včetně materiálního zabezpečení, by měl na podobné změny reagovat,« tvrdí Grospič. Naprosto opačný trend však sledovaly církve ve vývoji stavů svých zaměstnanců a nárůstu nákladů na jejich činnost. Zatímco v roce 1995 bylo v ČR 2631 duchovních, v roce 2008 už jich bylo 4506. Za tu dobu vzrostly náklady na činnost církví ze státního rozpočtu z 393 mil. na 1,4 mld. Kč. Církve a náboženské společnosti také během posledních 20 let své požadavky navyšují. Z 215 000 ha půdy v roce 1993 na přibližně 234 000 v roce 1998, k 260 000 ha v roce 2007 až k přibližně 350 000 ha půdy v současné době.

»V době zadlužení ČR, vysoké nezaměstnanosti, nárůstu chudoby, zbídačování a prudkosti vykořisťování jsou případné restituce majetku církvím podle KSČM dalším plivnutí do tváře většině společnosti,« prohlásil Grospič. Na jednu stranu vláda zvyšuje daně vykořisťovaným a zbídačovaným, snižuje je monopolům a oligarchii, žene zemi do dluhové pasti, na druhou stranu chce štědře a bez historického opodstatnění uspokojovat zejména bohatý římskokatolický klérus. To je v jedné z nejateističtějších zemí světa výsměch těm, kteří živí současné vládnoucí struktury.

4. 10. 2011Marie KUDRNOVSKÁ