»Usměrňuje« Vatikánská banka katolickou církev?

Touha po bohatství a moci byla vždy blízká církevní šlechtě. »Usměrňuje« Vatikánská banka katolickou církev? Kolem církevních restitucí se rozpoutala skutečná hysterie. Nejenom opoziční politici, ale i drtivá většina občanů je proti velkolepému daru pravicové vlády církvím. Problematika s tím spojená je dostatečně známá. Chci si pouze povšimnout, jak touze po penězích propadli zejména katoličtí biskupové v čele s kardinálem Dukou. Prohlásili, že protesty proti církevním restitucím připomínají nacistickou, antisemitskou a totalitně komunistickou propagandu. Vstoupili tak na tenký led. Je přece známé, jak i u nás katolická církev po okupaci Čech a Moravy a vzniku samostatného Slovenského státu v roce 1938 přímo spolupracovala s nacisty. Slovenským prezidentem byl katolický kněz Tiso, který – mimo jiné – umožnil nacistům vyvést ze Slovenska 80 tisíc občanů židovského původu do koncentračních táborů v Polsku. Vrátíme se však k touze po bohatství a penězích, tedy k touze po moci. Ta totiž i dnes vládne nejenom světem, ale i katolickou církví. Jaká je úloha Vatikánské banky? Slovenský týdenník »Plus 7 dní« přinesl zajímavý článek o Vatikánské bance (12. 7). Ve stati »Pochovaný za živa« popisuje náhlé odvolání trnavského arcibiskupa Roberta Bezáka z funkce, které vyvolalo na Slovensku velké emoce. Toto odvolání prý může mít souvislost s finančními operacemi Trnavské diecéze v době Bezákova předchůdce Jána Sokola. Peníze z Trnavy proudily údajně přímo do Vatikánské banky. Je to zvláštní instituce. Její oficiální název je Institut pro náboženská díla. Byla založena v roce 1942 a stará se o finance Vatikánu a dalších náboženských organizací. Nepodléhá běžným bankovním zákonům, není otevřena veřejnosti. Klientem se může stát pouze člověk spojený s Vatikánem. Vatikánská banka mimo jiné čelila podezření z praní špinavých peněz mafie. Je to vskutku tajuplná instituce. Jedno z největších tajemství Vatikánu. Kdo o tom v minulosti chtěl něco prozradit, čelil nemalým problémům. Takovou obětí se snad stal i arcibiskup Bezák. Vatikán AG (akciová společnost) V souvislosti s tímto článkem je publikována i informace o knize Vatikán AG (Vatikán akciová společnost), která nedávno vzbudila velkou pozornost v Itálii a v Rakousku. Vznikla na základě 4000 tajných dokumentů, které autorovi knihy poskytl bývalý kancléř Papežské akademie věd Renato Dardozzi. Byl to jeden z klíčových lidí Vatikánské banky a poradce dvou státních tajemníků Vatikánu. První velké problémy s Vatikánskou bankou prý začaly v roce 1978, kdy do funkce nastoupil papež Jan Pavel I. Zemřel 33 dní po svém zvolení. Podle knihy Vatikán AG se mu osudným mohlo stát rozhodnutí, které učinili poté, co začal pronikat do korupčních praktik Vatikánské banky. * * * Den před svou smrtí měl sdělit státnímu tajemníkovi kardinálovi Jean Marie Villotovi, že se rozhodl odvolat arcibiskupa Paula Marcinkusa z postu šéfa banky. Druhý den papež záhadně zemřel. Oficiálně na infarkt (i když problémy se srdcem nikdy neměl). Pozoruhodné je i to, že za podivných okolností zahynulo po sobě pět policejních vyšetřovatelů, kteří se věnovali případu náhlé smrti papeže. Vyšetřování směřovalo k zjištění, že Jana Pavla I. otrávili na příkaz sicilské mafie, která prala špinavé peníze ve Vatikánské bance. Italská justice vydala na Marcinkuse v roce 1987 zatykač. Vatikán ho však na základě Lateránské smlouvy odmítl vydat. Marcinkus v roce 1989 odcestoval do USA, luxusně tam žil a zemřel nepotrestaný v roce 2006. Jde o ekonomiku? Po přečtení tohoto článku se čtenář může zeptat: patří to do rubriky ekonomika, nebo spíše kriminalita? Praxe posledních let ukazuje, že ekonomická politika a kriminalita jedním celkem jsou. U nás i ve světě. Zda jsou všechny výše uvedené skutečnosti přesné a pravdivé – nemohu sloužit. Jsou však velmi pravděpodobné a s podobným »materiálem« se i u nás setkáváme každý den. Touha po moci a tím po penězích a bohatství je obrovská. Kauza církevních restitucí je pouze její malou součástí. Václav VĚRTELÁŘ