NĚMCI V ČSR MĚLI VŠECHNA PRÁVA

NĚMCI V ČSR MĚLI VŠECHNA PRÁVA Vznik ČSR v roce 1918 představoval kvalitativně nový faktor v evropské politice. Německo první světovou válku prohrálo, Rakousko-uherská monarchie se rozpadla. Od roku 1916 působila v USA a v Paříži Národní rada československá. T. G. Masaryk, Dr. E. Beneš, R. Štefánik uzavřeli 27. 10. 1915 v Clevelandu s českými a slovenskými organizacemi v Severní Americe dohodu o politickém směřování k vytvoření samostatného československého státu. Další obdobná dohoda byla podepsána 30. 5. 1918 v Pittsburgu. Reagovalo se na 14 bodů prezidenta USA W. Wilsona. Bod X. uváděl, že národům Rakousko-Uherska »bude dána co nejvolnější možnost autonomního rozvoje«. Národní výbor přijal 28. 10. 1918 v Praze od rakouských úřadů politickou moc československého státu. Vznik ČSR se stal skutečností. Manifest k československému lidu vyzýval občany k jednotě, obraně republiky a k práci pro její rozvoj. Hlavním problémem vnitřní i zahraniční politiky byl vztah k Německu a k Němcům. * * * T. G. Masaryk a dr. Beneš zdůrazňovali, že základem tohoto vztahu musí být rovnoprávnost. Tak se také postupovalo. České politické vedení v roce 1918 čtyřikráte adresovalo výzvu Němcům na našem území k jednáním o společném soužití. Vždy to bylo ze strany Němců odmítnuto. Už 29. 10. 1918 poslanci českých Němců ve Vídni odmítli uznat vznik ČSR. Dne 4. 11. 1918 vyhlásili německé »samostatné oblasti«. Německé Čechy, Sudety, Německá jižní Morava, Šumava. Žádali zbraně a vojenskou pomoc z Německa. Proti ČSR a její státní moci. Naše vojenské jednotky obsazovaly území, kde se nebezpečně šířily ozbrojené provokace proti zařízením a představitelům československé státní moci. Tyto jednotky musely reagovat. O život přišlo 51 Němců a čtyři vojáci ČSR. Řada občanů byla zraněna. Potvrdilo se, že tajně přicházely zbraně z Německa a Rakouska. Ve Vídni vzniklo řídící centrum »Pomocné hnutí pro Německé Čechy a Sudety«. Nepřátelská činnost proti ČSR se u části Němců přenesla do ilegality. Národní shromáždění ČSR přijalo 29. 2. 1920 ústavu ČSR a jazykový zákon. Ústava zaručovala pro všechny národnostní menšiny v ČSR všechna práva pro každého občana. Úředním jazykem se stala čeština a slovenština. Úředníci podle vládního nařízení z roku 1926 do 6 měsíců absolvovali jazykové zkoušky. Část Němců ve státní a místní správě tyto zkoušky nesplnila. * * * Podíl Němců v úřadech klesl na 12,6 procenta. V dubnu 1921 prezident ČSR T. G. Masaryk nabízel německým politikům vstup do vlády ČSR. Zájmem vlády ČSR byla politika rovných práv. Pro všechny menšiny v ČSR. Při parlamentních volbách v ČSR v roce 1920 Němci v ČSR získali z 281 mandátů 72. To bylo 26 procent odevzdaných hlasů. V roce 1926 vydal Sudetoněmecký pomocný spolek důvěrný manifest. Směřoval k vládě ČSR a k obyvatelstvu naší republiky. Uvádělo se v něm: »Nezapomínejte, že jsou naše země starými říšskoněmeckými zeměmi«. Důslednost vlády ČSR při zachovávání práv národnostních menšin se projevovala také v oblasti školství. 3,5 milionů Němců v ČSR mělo všechna občanská práva. V uvedené oblasti to představovalo: jednu univerzitu, dvě vysoké školy technické, 337 středních škol, 400 škol měšťanských, 3400 škol obecných. * * * * * * Dále to byl německý rozhlasový vysílač a k tomu ještě patřilo 12 procent vysílacího času na československých rozhlasových stanicích. Působilo 17 stálých německých divadel, desítky nakladatelství, vycházelo 63 deníků, 143 politických listů. Bylo k dispozici 3484 německých obecných knihoven. Tajné memorandum Sudetoněmecké strany–SdP v roce 1935 vyjadřovalo staronový velkoněmecký program. »Sudetští Němci musí a budou usilovat o obnovení dřívějších přirozených poměrů, tj. o prosazení německé nadvlády v tomto prostoru.« Nepřátelství Německa a Němců - páté kolony fašistického Německa uvnitř ČSR pod vedením Henleina - se neustále vyostřovalo. Měnila se taktika. Měla dvě stránky - vojenskou a nevojenskou. Hitler 22. 4. 1938 přijal plán »Zelený«. »Je mým nezměnitelným rozhodnutím rozbít v dohledné době Československo vojenskou akcí.« SdP v Karlových Varech 24. 4. 1838 přijala program dohodnutý s Hitlerem. Co vyjadřovaly tzv. Karlovarské požadavky? 1. Úplná rovnoprávnost německé národnostní skupiny s českým národem. 2. Uznání sudetoněmecké národní skupiny jako právnické osoby. 3. Vymezení a uznání sudetoněmeckého území. 4. Vybudování německé samosprávy v sudetoněmeckém území ve všech oborech veřejného života, pokud jde o zájmy a o věci německé národnostní skupiny. 5. Zákonná ochranná ustanovení pro ty sudetoněmecké státní příslušníky, kteří žijí mimo uzavřené území své národnostní skupiny. 6. Napravení všeho bezpráví, které bylo učiněno sudetským Němcům od roku 1918, a nahrazení škod, které tímto bezprávím vznikly. 7. Uznání a provedení zásady: na německém území němečtí veřejní zaměstnanci. 8. Úplná svoboda přihlášení k německému národu a k německému světovému názoru. (Mnichov v dokumentech II., Praha l958, s. 113.) Také v dokumentech Německého zahraničního úřadu č.j. 68468/1938. * * * Vyvrcholením celé nepřátelské politiky Německa proti ČSR se stal teroristický diktát z Mnichova – 29. 9. 1938. Československo bylo zrazeno Francií a Velkou Británií. Tehdejší vláda ČSR diktát přijala. Lid a armáda byly připraveny bránit republiku vojensky. Německo nám ukradlo pohraničí a provádělo další nepřátelské akce proti nám. Dnešní snaha spolků odsunutých Němců je orientována na oživování otázek ze vztahů ČSR-Německo z období let 1918-1938…. Je to součástí přepisování dějin a jejich falešných výkladů. Kampaň kolem Dobronína je propagandistickou záležitostí, která má šířit názor o tom, jak Češi ubližovali »chudákům Němcům« na konci války a v dalším období. Revanšisté chtějí »dokazovat« že na různých místech našeho území se zle ubližovalo Němcům. Je to odvádění pozornosti od zločinů, které páchalo na našem národě Německo a Němci před druhou světovou válkou a v jejím průběhu. Uvnitř ČSR jim pomáhá od května 2011 vzniklé »Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – občanské sdružení«. * * * Podporuje německý revanšismus, vedou se útoky na odsun, na československé prezidentské dekrety. Pomahači německého revanšismu nazývají odsun Němců zločinem a ty, co odsun připravovali, označují za zločince. Na soukromých pozemcích plánují stavět pomníky Němcům, zabitým našimi občany. To je jejich záměr. Další jejich útoky směřují proti zákonu č. 115/1946 Sb. Zákon chrání antifašistické bojovníky z let druhé světové války. Vytváří se společně s německým revanšismem politicko-psychologický dojem, jako by výše uvedené otázky tvořily hlavní problémy v česko-německých vztazích. Mladá generace je klamána. Ti Němci, co se zbraněmi vystoupili proti vzniklé ČSR, jsou nyní vydáváni za »oběti bezpráví« a naši vojáci, kteří bránili republiku, jsou označováni za útočníky. Obchází se usnesení Parlamentu ČR z roku 2002 o ochraně uvedených prezidentských dekretů. Neplní se Česko-německá deklarace z roku 1997 o tom, že česko-německé vztahy se nebudou zatěžovat politickými a právními otázkami z minulosti, protože SRN a ČR mají na ně rozdílné názory a přístupy. * * * Je stále nutné připomínat zločiny Německa a Němců spáchané na českém a slovenském národě. I na ostatních slovanských národech. Politicko-právní oživování a falšování vztahů mezi ČSR a Německem v celém období po roce 1918 je tématem pro revizi historie. Na tom se mají podílet mladé generace v ČR, Polsku… a pomáhat tak německému revanšismu v šíření pseudotémat a pseudoproblémů ohledně vztahů mezi Němci a Čechy nejen v předmnichovské republice. Ze strany vedení spolků odsunutých Němců a pomahačů z ČR jde mj. o pokusy politicko-psychologické a politicko-ideologické transplantace vybraných událostí či otázek z předmnichovské republiky do 21. století. Důležitý je pohled z Německa a od Němce na otázky velmi důležité, na zobecnění provázené prožitkem nástupu fašismu v Německu, jeho zločiny doma a ve světě a pádem »tisícileté říše«. Německý badatel, filozof, pedagog Friedrich Wilhelm Foerster ve své publikaci »Evropa a německá otázka« uvádí některé poznatky. Největší umění prusko-německé světové politiky je, že dovedla a dovede mluvit řečí svého odpůrce a apelovat na jeho ideje, aby potom jejich pravý protiklad, lstivě maskovaný, uvedla na scénu… myšlenky sebeurčení národů bude jednoho dne zneužito jako dynamitu. A opravdu! * * * Tak tomu bylo s požadavky Němců v Československé republice. Byla vyhozena do povětří tímto dynamitem. Východní problémy se nedají řešit západními ideami. Němci přihlíželi k norimberskému procesu, jako by se jich vůbec netýkal, jako by nebyl ničím jiným než zadostiučiněním pro vítěze. Jestliže celé generace nestoudně velebí válku a necítí cizí utrpení a pokoření svých bližních, jestliže se ideji práva vysmívají na všech ulicích a jestliže zlotřilá moc je prohlášena za smysl života, pak jednoho dne démon, seslaný na žádost provinilců, s ďábelskou přesností vysloví všechno, co smělo být dosud pouze šeptáno. Na počátku druhé světové války německý generál Haushoffer řekl americkému novináři Carltonu Smithovi: »Mladý muži, my myslíme na staletí. Buďte ujištěn, že kdybychom tuto válku prohráli, počneme od prvé hodiny příměří připravovat třetí světovou válku.« Žádný jiný národ na světě není schopen takové strašné koncentrace dobra a zla jen za tím účelem, aby prosadil své světové panství. Obrovská literatura vychovávala po celé století Němce v tomto duchu, zatímco celá ruská literatura je naplněna zbožňováním míru. Neexistuje žádná ruská kniha, která by hlásala ruské světové panství (s. 486, 487, 492, 504). Josef GROUŠL