Zemanova volba? Zadostiučinění.

Zemanova volba? Zadostiučinění! Není sice úplně jasné, zda vítězstvím renomovaného ekonoma Miloše Zemana v boji o Pražský hrad vyhrála pravda a láska nad lží a nenávistí, jak komentoval historicky první přímou prezidentskou volbu Václav Klaus, je však nabíledni, že vyhrál rozum a cit nad davovou psychózou a přetvářkou. A je tu ještě jeden fenomén, pro který je třeba nad Zemanovým zvolením vyjádřit spokojenost… Miloš Zeman totiž měl být prezidentem ČR už před 10 lety. Byl jasným favoritem volby (která tehdy ještě byla v rukou zákonodárců) a kdyby Vladimír Špidla (ČSSD) nezosnoval vnitrostranický antizemanovský puč, Václav Klaus by se svého prezidentského angažmá nejspíš nikdy nedočkal (pokud by tedy v obráceném gardu nekandidoval až nyní, po 10 letech Zemana v nejvyšší ústavní funkci). Špidla se o podobnou kudlu do zad pokusil znovu před 16 dny, když s největší pravděpodobností on naočkoval Jiřího Dienstbiera k nepochopitelnému agresivnímu napadání Zemana v závěrečné superdebatě kandidátů na ČT před 1. kolem, čímž zařízl Dienstbierovy šance na postup a proměnil do té doby klidného a věcného seriózního kandidáta ČSSD v pomateného »amerického« dravce. Zemanovi však už podruhé neublížil, naopak. Volbou Miloše Zemana si lze oddechnout hned v několika směrech. Nebude ohroženo prolomení restituční hranice datované únorem 1948, nedojde k ohrožení prezidentských dekretů dr. E. Beneše ani k dalším tzv. restitucím (tentokráte majetku sudetských Němců). Karel Schwarzenberg sice ve čtvrtek v Divadle Hybernia ujišťoval, že nic takového určitě nechystá (v případě, že by byl zvolen), ovšem na témže místě o týden dříve toto téma nechtěně otevřel a možná kvůli němu i 2. kolo voleb prohrál. Na Hradě usedne obyčejný Čech a nikoli kníže s rakousko-švýcarsko-německými kořeny, Karel Havlíček Borovský, ale i Masaryk a Beneš tak mohou dál spokojeně odpočívat na věčnosti, protože návrat Schwarzenbergů do české politiky se s určitostí zastaví v Černínském paláci (což samo o sobě je až až – ostudy odsud už České republice ospalý proamerický a proizraelský neobjektivní finalista prezidentské kandidatury udělal víc než dost). Zeman bude také dozajista levicovějším prezidentem, ve smyslu sociálně nepoměrně více cítícím, než by byl předseda TOP 09 a první místopředseda Nečasovy vlády. Jistě bude i aktivnější hlavou státu, nebude jen podepisovat, co mu kdo podstrčí, ale naopak sám bude mít tendenci korigovat šlendriány české politiky či zdejší mediokracie. Bude i vynikajícím řečníkem, k jehož projevům televize nebudou muset připojovat české titulky… A to je moc dobře. Jediné, z čeho tak lze mít oprávněný strach, je Zemanova zahraničně politická orientace. I v této oblasti sice určitě nebude obyčejným poskokem politiky dvojího metru dle diktátu americké administrativy a Tel Avivu, ale svou náklonnost Izraeli čestný předseda SPOZ a expremiér z Vysočiny už stihl ve středu na Nově znovu podtrhnout opakovanou urážkou někdejšího palestinského prezidenta Jásira Arafata. Ani laciné srovnání »diktatur« KLDR a Kuby, které tak rádi používají především nejjednodušší antikomunisté, nebylo důstojno Zemanova intelektu a rozhledu. Zeman podotkl, že na státní návštěvu Kuby nikdy nepojede, což je jistě jeho svaté právo, ale tváří v tvář svému veskrze pozitivnímu vztahu např. k Číně to k Ostrovu svobody prostě není fér! Pokud ovšem bude ochoten o zahraničně politických souvislostech alespoň diskutovat, můžeme směle konstatovat, že vyzrálejší kandidát mezi devítkou nominantů ani nemohl triumfovat. Rozhodně totiž nevyhrál proto, že by brnkal na nacionalistickou strunu, jak mu podsouvají masmédia, nýbrž pokud brnkal, brnkal na vlasteneckou strunu (což je žádoucí). Rozhodně nevyhrál ani proto, že by o svém protikandidátovi lhal, jak na něj unfairově útočí Schwarzenberg, ale prostě proto, že byl v diskusích lepší, věcnější a státničtější. A na rozdíl od kandidáta pravice Zeman v Hybernii podpásově neútočil na VIP oponenty ze soupeřova tábora… Zeman vyhrál, protože se vzepřel koalici mocných, médií i většiny reprezentantů lehké múzy. Byl to nerovný boj, ale právě to, jak sdělil na první vítězné tiskové konferenci, mu paradoxně mohlo pomoci k triumfu… Budiž tak. Spravedlnost zkrátka 26. ledna 2013 zase jednou v našich končinách zvítězila! Roman JANOUCH