Schwarzenberg a média se zasloužili o další ztrátu důvěry ve smysl politiky

Rozhovor Haló novin s Petrem Žantovským, mediálním odborníkem a vysokoškolským pedagogem

Petr Žantovský. ILUSTRAČNÍ FOTO - archiv Schwarzenberg a média se zasloužili o další ztrátu důvěry ve smysl politiky Pokud se ohlédneme za první přímou prezidentskou volbou a úlohou médií v ní, musíme konstatovat, že média ve své drtivé většině nebyla vyvážená a nestranná, ale že byla přímo vtažena do souboje. Přečetla jsem si i názor, že sdělovací prostředky před 2. kolem »prokázaly svou vlastizrádnost«. Jak vy hodnotíte jejich počínání? Nepoužil bych slovo vlastizrádnost, protože si těžko můžete definovat jednoznačný zájem vlasti v případě vítězství jednoho, či druhého kandidáta. Já bych v té souvislosti spíše poukázal na kolektivní mlčení masmédií, která (až na výjimky) přešla některé výroky kandidátů, jmenovitě Karla Schwarzenberga, týkající se Benešových dekretů a sudetských Němců. Média se často snažila tato opravdu nešťastná prohlášení bagatelizovat a omlouvat, místo toho, aby právem bila na poplach, že se tu děje něco, co chce redefinovat historii dávno uzavřenou a zhodnocenou. A to je jen jeden příklad, bylo jich mnohem víc. Způsob, jakým většina médií hrála panu Schwarzenbergovi do karet, byl vskutku nevídaný. Politoložka Vladimíra Dvořáková poukázala na koordinaci práce volebních štábů s hlavními médii, což označila za nesprávné. Tato koordinace byla zjevná na straně kandidáta Karla Schwarzenberga. Zato novinář Jindřich Šídlo to označil za normální. Jaký je váš názor? Pan Šídlo pracuje v podniku Economia, s nímž jsou kruhy kolem pana Schwarzenberga majetkově propojeny, takže jen hájí své či podnikové zájmy. V tom je právě jádro pudla: po těchto volbách už nikdo soudný nemůže věřit např. Hospodářským novinám, Lidovým novinám či Aktuálně.cz, které dělaly nepokrytou propagandu panu Schwarzenbergovi, že jsou to média nestranná a nezávislá a že obsahy, které přinášejí, lze brát jako objektivní. Už vždy v nich bude třeba hledat zájmy, které vyjadřují. A k čemu pak jsou takové noviny? Staly se pouhým věstníkem jednoho názoru. Je v pořádku, že v denících typu MF Dnes či Lidové noviny interní komentátoři či šéfredaktoři otevřeně vyzývali k podpoře jednoho konkrétního kandidáta – Karla Schwarzenberga? Fenomén, o němž mluvíte, je u nás nebývalý. Vyskytlo se prvně, že by se některá média přímo přihlásila k podpoře některé strany voleb. Nijak by mne to nezlobilo, protože to je vcelku obvyklý jev např. v západní Evropě či USA, kde také jasně víte, které médium podporuje kterého kandidáta či směr (např. Fox TV podporovala Romneyho, ABC či NBC zase Obamu). Aspoň víme, kdo je kdo. Ale nesmí se stát, a to právě u nás v těch uvedených případech nastalo, že se médium zaplní po okraj propagandou pro jednoho kandidáta a antipropagandou vůči druhému. Ta média se zřekla své hlavní povinnosti informovat. To ovšem pro ony tradiční západní sdělovací prostředky neplatí. Sice je vyslovena podpora, ale vedle toho médium stále funguje jako médium, a ne jen plakát na plotě. Pro levicové čtenáře, kteří sledují vedle našeho deníku třeba i Právo, je ještě více nepochopitelné počínání mnohých interních komentátorů tohoto deníku. Jsou sice častými kritiky Nečasovy vlády, ale před 2. kolem (i po něm) nepokrytě sympatizovali s Karlem Schwarzenbergem, a mnozí čtenáři si také všimli jistého »pardonování« TOP 09 nebo jejích politiků. Co vy na to? V případě Práva bych v tom nehledal žádnou konspiraci nebo zákulisní triky (to můžeme domýšlet v jiných médiích). U Práva platí obecná definice liberálního novináře, o níž psal třeba Bernard Goldberg v knize Jak novináři manipulují. Podstata je v tom, že většinový typ žurnalisty se sám v sobě cítí být liberálem, zastáncem hodnot jako pravda, láska, svoboda atd. Ale má své vlastní definice obsahu takových pojmů, o nichž nediskutuje. Je svrchovaným nositelem nejvyšší pravdy a má – podle svého mínění – nejen právo, ale i povinnost tato svá dogmata šířit a vnucovat zbytku světa s příslušně autoritativní dikcí. To je ovšem znakem elitářství, a je úplně jedno, zda elitář přichází zprava (jako Václav Havel), nebo zleva (jako Petr Uhl). Podstata fenoménu je stále stejná. Nu, a v Právu – stejně jako v dalších tzv. liberálních listech - publikují autoři právě tohoto typu. Nejlepším příkladem je Jiří Pehe. Člověk, který o sobě vždy tvrdil, jaký je zastánce volného trhu a kapitalistických hodnot, ale píše do Práva komentáře, za něž by se nemusel stydět ani Jiří Ruml v Rudém právu 50. let. Víte, problém je v tom, že tento typ lidí nezastává nějaké skutečné hodnoty, nevěří ve vyšší cíle. Zastává jen svou vlastní velikost a neomylnost. Proto je to intuitivně žene do stáda s jim podobnými. A ti se shlukují opět kolem vůdčích elitářů, jako byl Václav Havel a dnes Karel Schwarzenberg. Nic vskutku ideového bych za tím nehledal. Je to jen komplex stáda vyvolenců. Zvláštní kapitolou jsou veřejnoprávní média. Naplňuje Česká televize veřejnoprávní charakter? Mnozí vidí u ČT podprahovou manipulaci... Ale samozřejmě, že najdete takové projevy stranění jedné straně voleb i ve vysílání veřejnoprávních médií. Důvod je takový: i tato vysílání přece vytvářejí novináři, nikoli ředitelé. Novináři se ovšem od tzv. televizní krize v zimě roku 2000 cítí být neomezenými pány tohoto vysílání. Dělají si v něm v podstatě, co je napadne, protože vědí, že je jejich šéfové za to nijak nepostihnou. Bojí se totiž, aby nebyli nařčeni, že omezují svobodu slova. Je to začarovaný kruh. Už před těmi 12 lety mnozí předvídali, že krize v ČT bude smrtící ranou pro nezávislou a profesionální českou žurnalistiku, a předpovědi se naplnily. Chcete-li, malý příklad: V Událostech, komentářích ČT byla hostem Martina Veselovského režisérka Monika Le Fay, iniciátorka protestu proti zvolenému prezidentu Zemanovi. Paní režisérka doslova prohlásila, že se Zeman »do funkce prolhal«. Pan moderátor Veselovský ale, jak by se slušelo, nežádal vysvětlení těchto obvinění. Prostě to přešel, a tím to jakoby uznal za platné konstatování, které netřeba zdůvodňovat, a tedy ani zpochybňovat. I to je manipulace, a dosti podpásová. Je reakce vítěze prezidentské volby Miloše Zemana směrem k drtivé většině médií přiměřená, když jim dal najevo hned na první tiskovce určité pohrdání za jejich patolízalskou službu protikandidátovi a některá přímo označil za bulvární? A vy myslíte, že neměl pravdu? Bulvárnost média se neměří tím, kolik obnažených žen či dopravních nehod v něm zhlédnete, nýbrž tím, jak neprofesionálně se novináři v něm chovají. A v tom ohledu bych dal Miloši Zemanovi za pravdu. Je tento neskrývaný despekt k většině novinářů udržitelný pro prezidenta republiky, který by měl být přece jen více nad věcí? Já nechci mentorovat prezidenta, ani stávajícího, ani nově zvoleného. Ale když se podíváte na těch deset let Václava Klause na Hradě, vidíte, že se také nijak nezměnil a neodcizil podstatným rysům svého jednání a svých názorů, které měl před vstupem do funkce prezidenta. A přitom se Václav Klaus drží u občanů stále na nejvyšších příčkách obliby. Na rozdíl od novinářů. Co z toho lze odvodit? Že média nemají na smýšlení občanů takový vliv, jaký by chtěla mít. A dodám jen: zaplaťpánbu. Kde dle vás udělal volební tým Karla Schwarzenberga chybu ve své propagandě, že tento kandidát i přes velké peníze, obrovské zázemí médií i známých osobností a manipulaci mladých na sociálních sítích přesto nezvítězil? Kampaň Karla Schwarzenberga byla strašlivě násilná, vnucovací, předimenzovaná, a to jak outdoor, tak média. A čeho je moc, toho je příliš. To za prvé. A za druhé, a to je důležitější: propagandisté dávali nepokrytě najevo, že kdo »nevolí Karla«, je méněcenný, protože »všichni inteligentní, slušní a poctiví« ho volí. To je ovšem hnusný sektářský boj, v němž se jedni povyšují nad druhé, a na to jsme, myslím, v této zemi dosti citliví, přinejmenším od roku 1939. Výsledkem této špatné strategie nebyl dramaticky větší počet lidí, kteří změnili názor a místo Schwarzenberga volili Zemana. Výsledkem bylo, že mnoho z těch, kdo chtěli volit »knížete«, zůstalo prostě doma. Takže v tomto případě se Schwarzenberg a média zasloužili o reálný pokles volební účasti, a tím také o další prohloubení propasti mezi občanem a politikou, další ztrátu důvěry ve smysl politiky. Hloubaví lidé a vlastenci se ptají: Co se stalo s českými elitami, zejména kulturními, že se proměnily v bezhlavé agitátory za jednoho kandidáta, který navíc nenabídl žádný program kromě obecných slov? To těmto »elitám« nepřišlo proti smyslu dějin, že u vědomí bojů Čechů za národní svébytnost a emancipaci navracejí do čela státu představitele katolické aristokracie s majetky v německy mluvících zemích, manželkou Vídeňačkou, a navíc, jak se ukázalo, bez citu pro pochopení poválečného uspořádání? To je opět strašně dlouhodobý proces, táhnoucí se celými polistopadovými dějinami. Začal s tím Václav Havel, který stavěl svou rétoriku na tom, že česká realita je horší než jiná, čeští lidé jsou zloději, nebo aspoň maloměšťáci, jejichž hodnoty zůstaly za pecí, odkud nevidí do toho »velkého světa«. Přidali se pak propagátoři sudetoněmeckých názorů – Petr Pithart, Cyril Svoboda a další, kteří nám vyprávěli, že se my máme Němcům za cosi omlouvat, ač to byli Němci, kdo rozpoutal 2. světovou válku a kdo se také kolektivně vzdal čs. státního občanství v roce 1938. Benešovy dekrety tak jen naplnily sudeťácké heslo Heim ins Reich. Jenže to už naráz nemělo platit, protože šlo o velké peníze a posun geopolitického vlivu v Evropě. Proč myslíte, že Merkelová dnes tak tlačí na přijetí fiskálního paktu? Protože tak chce mít pod kontrolou unijní ekonomiku a finanční toky. Je to velmocenské chování jako z čítanky. Ale to se dnes nehodí říkat. Tedy raději toho, kdo by to chtěl připomenout, nařkneme z nacionalismu a nedostatečného evropanství. Jenže to jsou jen nálepky, kterými tato zájmová skupina chce zakrýt svoje hmotné a mocenské interesy. Proto se už nemluví o nějakých českých hodnotách. Cílem je, aby se české vytratilo v evropském – rozuměj: především německém. A kulturní elity? Ty tomu jen dělají stafáž: buď z hlouposti, nebo ze zištných důvodů. Ale to přece není nic nového! Vzpomeňme, jaké projevy oddanosti provozovali mnozí »kulturní« činitelé v minulosti vůči vládnoucí moci, ať už byla rakouská, německá nebo ruská. Nic nového pod sluncem. Tady bych odkázal na svrchu řečené o elitářství. To nemá myšlenku, jen sobecký cíl. Dovolím si shrnutí: Pokud je tedy běžným trendem ve vyspělém světě, že se novináři a média zapojují do politických kampaní, pak tedy i angažovaná žurnalistika našeho deníku je »in«. Proč přesto Haló noviny chybějí v přehledu tisku, jenž je součástí veřejné služby ČT a ČRo? Tohle je opravdu dlouholetý boj, o kterém jsme spolu i my dva, jak si jistě vzpomenete, mluvili mnohokrát. Ano, Haló noviny jsou stranický list, podobně jako za první republiky Národní politika vyjadřovala názory národních demokratů, Venkov názory agrárníků, České slovo názory národních socialistů a Právo lidu sociálních demokratů. Na tom není nic pohoršujícího. Čtenář u trafiky má právo volby, může a nemusí vaše noviny koupit a číst. Ale pokud jsou v přehledech tisku veřejnoprávních médií jiné stranické listy, třeba Lidové noviny, pracující pro Karla Schwarzenberga (a tedy TOP 09), pak není důvodu, aby tam nebyly i vaše noviny. Monika HOŘENÍ