Z Brna do Pohořelic, krvavá cesta do nebe

Vážená paní redaktorko, rok co rok s neúprosnou pravidelností se opakují vzpomínky na divoké vyhnání němců z Brna koncem května v roce 1945. Předesílám, nemělo se to stát, leč stalo se! To je historický fakt, jako je historickým faktem i to, že mnozí z těch žen a starců se chodili dívat na popravy českých vlastenců v Kanicových kolejích, jako na nějaké divadelní představení…Ach, Kounicovy koleje, ještě 14. dubna tam proběhly poslední popravy, mezi nimi mimo jiné byl popraven necelých 11 let starý Miloš Prudil z Louky u Olešnice, nebo Marta Škrabalová 16 roků z Tasovic, slyšeli něco, autoři toho díla (Brněnský pochod smrti) , o popravách v Letovicích? Ty se odehrály asi 8. května 1945, popravčímu oddílu velel sudetský Němec Kuka, kdoví zdali v jeho oddílu nebyli i nějací muži z Brna nebo odjinud ze Sudet, ostatně to není tak důležité byli asi jinde. Pokud se týká nevinnosti dospělých brněnských němců asi téměř na každém z nich je kousek viny, byl jsem tenkrát kluk, ale dobře si pamatuji to frenetické jásání a vítání německé armády, jaké předvedli „utlačovaní ubozí“ němečtí Brňané v březnu 1939. Mám dokonce z té doby osobní zážitek, bylo to v září 1938 (to mi bylo 9 let) šli jsme s tatínkem po Masarykově ulici, měli jsme smůlu, právě tam probíhala „klidná“ demonstrace utištěných němců rozbíjeli výklad na Plačkově obchodě a já s dětskou naivitou jsem se česky zeptal co to dělají, tatínek mě nestačil odpovědět a dostal ránu do obličeje, chytl mě do náruči a utíkal se mnou k nádraží, jistě chytl ještě několik ran, já si jen pamatuji jeho zkrvavený obličej, zřejmě šlo o nedorozumění, ubozí nevinní a po šesti letech tak krutě nespravedlivě potrestaní. Paní redaktorka je zřejmě dost povrchně, ba, přímo špatně informována když označuje, že divoký odsun brněnských němců předznamenal celkové vysídlení německého obyvatelstva z ČSR, ne, nebudu se odvolávat na Postupimskou konferenci, ta dle mnohých neřekla prý jasné ANO k odsunu, ovšem podotýkám, neřekla ani NE! To se týká nejen Československa ale i jiných zemí, na východě i Polska a na západě Holandska, Belgie (byť se to netýkalo tolika německých občanů, jako v ČSR) a dalších zemích. Nebo, že by akce „spravedlivých utlačovaných“ občanů českého Brna, s dělníky z místní Zbrojovky byla tak inspirativní nejen pro ČSR, ale i pro celou Evropu? Nebuďme tak naivní, způsobila to celková nálada proti těm, kteří rozpoutali válku, dosud nejhorší válku v dějinách lidstva, a to byli němečtí fašisté za pasivního přispění zbytku německého národa (tím chci říci, že ne všichni němci byli fašisté a němečtí antifašisté byli zlikvidováni první), totéž se týká i těch občanů německé národnosti žijících v ČSR. Válka je vždy nespravedlivá a žel odnáší to i naprosto nevinní lidé, třeba i jen proto, že nepatří k vítězům a k nim, v tomto případě, nepatřili brněnští němci. Tím nechci omlouvat, co se stalo, vůbec nesouhlasím s tím, jak to bylo provedeno, chci jenom říci, že chápu, proč se to stalo, už i proto, že jsem v té době žil. Ostatně, vyhánění není nic nového, není to český vynález, několik let před oním osudným rokem 1945 byl rok 1938 a v tom roce bylo z pohraničí, vyhnáno nejméně 250.000 českých občanů, kým asi? Nebudu vypočítávat, počet křivd a zločinů spáchaných během šesti let okupace, byl by to pěkně dlouhý výčet a v mnoha případech bez pamětníků, nedožili se, aby své příběhy mohli vykládat zapáleným mladým lidem, kteří buď z neznalosti, anebo z prosté naivity se domnívají, že dějiny krutosti a křivd se začaly odvíjet až po válce v květnu 1945. Vy, jako publicistka, jistě víte, že dějiny nezačínají nějakým určitým datem, ale že historie je řetězem příčinných souvislostí, zkrátka každá příčina má svůj následek a bohužel takovým následkem byl i „divoký“ odsun němců z Brna. Domnívám se, že Vy, jako novinářka, můžete ty mladé autory navést k tomu, aby začali pátrat po událostech a příčinách, které vedly až k oné květnové noci 1945. Ono vůbec v denním tisku mi chybí více zmínek o různých výročích, na příklad výročí narození TGM, vím, není to žádné kulaté číslo je to pouhých 162 let, ale mohl bych namítnout, že divoký odsun nemá také žádné kulaté jubileum, je to pouhých 67 let a pokud se jedná o významnější datum, tak je to 7. březen 1850. Podobných dat, na něž náš tisk a i jiná media zapomínají, ať úmyslně, nebo nedopatřením, by se našlo více, jenom se zamyslet! Myslím, že jsem toho napsal již dost, zdravím Vás a přeji mnoho úspěchů ve Vaší práci. Eduard Dvořák, Vavřinec, 2. dubna 2012 P.S.: Toto je reakce na článek v Deníku 2. dubna 2012, „Z Brna do Pohořelic, krvavá cesta do nebe“.