Vlk se nažral a koza zůstala celá

Vlk se nažral a koza zůstala celá V mámivém opojení si nepoučené miliony československých obyvatel po 17. listopadu 1989, když k nim den co den promlouval Mesiáš z balkonu Melantrichu na Václavském náměstí, myslely, že jim spadla spravedlnost přímo do klína. Dokonce se masově na Letenské pláni jednou i společně všichni pomodlili. ILUSTRAČNÍ FOTO - archiv Igor Němec, známý šachista, hlasitě vyhlásil, že majetek KSČ a SSM se musí vrátit do rukou lidu. Mladičký Marek Benda, syn velkého Václava Bendy, v blahém nadšení apeloval na svědomí národa, že vše, co bylo ukradeno, musí být lidu vráceno. Jiní zase vápnem pomalovávali celou Prahu, psali, že Sanopz (státní sanatorium pro vybrané) musí napříště patřit dětem, té neposkvrněné neduživé drobotině, sžírané komunistickými vlkodlaky. Vylíčené už Jaroslavem Haškem v povídce Idyla v kavárně. Nebyla o ničem jiném než o tom, jak bolševici v Rusku jedli nebohá lidská mláďata. Jak Leninovi nosili na stříbrném podnosu uřezané hlavy. Tak tohle u nás nikdo nechtěl, psali novináři. Ale namísto změny skoro nic se nezměnilo. Sanopz, zdravotní zařízení pro vyvolené, patří vyvoleným doteďka, a ještě zbytnělo. Rozšířilo se o Motol. Zařízení KSČ a SSM se nedostalo do rukou všeho lidu, ale patří vrchnosti, jaká v takové míře nikdy předtím u nás neexistovala. A co se stalo s tím vším, co bylo ukradeno? Ach ouvej, všechno se do mrtě - tentokrát opravdu a snad již navždycky - rozkradlo. Zbyly jenom oči pro pláč! Smutné? Ano, po zásluze! Jakub IMRICH