Odbojáři musí hájit prezidenta

Odbojáři musí hájit prezidenta Publikováno 1.8.2013 | Autor: ceskyrozhled | Zobrazeno: 53x Český prezident Miloš Zeman. Když v poslední době sledujeme zprávy zahraničního tisku – převážně německého a rakouského – co vidíme ? Ať je to Die Welt, Frankfurter Allgemeine, Kurier, Kleine Rundschau atd. – nepřetržité záplavy pomluv našeho prezidenta pana Zemana. Pro tisk našich západních a jižních sousedů je náš prezident jednou feudálem, podruhé diktátorem,potřetí Hitlerem, počtvrté Gottwaldem, ne-li Stalinem, politickým šarlatánem, atd. do nekonečna. Tyto útoky nejsou ojedinělé – jsou soustavné a promyšlené. U nás tyto útoky podporuje zejména strana pana zahraničního knížete. Pan zahraniční kníže – u nás občan Schwarzenberg – sám se vyjádřil nejednou o panu prezidentovi velmi nectně – v poslední době až se to jevilo schizofrenicky, kolísal mezi Klementem a Adolfem [...] Na tomto místě nehodnotíme postoj pana prezidenta, který si ostatně dovede poradit s takovými výlevy sám. Hodnotíme postoj české veřejnosti k panu prezidentovi. Doposud je to postoj buďto rozpačitý, u menšiny národa vyloženě nepřátelský,zaznívající zejména z kruhů takzvaných elit a celebrit (?), a ponejvíce postoj hlubokého mlčení. My odbojáři z Boskovic se domníváme,že to je špatně. Všude ve světě u fungujících států, nerozvrácených vnitřními rozpory nebo občanskými válkami, vidíme, že národy ponejvíce hájí své vrcholné představitele proti útokům jakéhokoli druhu. Británií počínaje a Čínou konče. Proč se odbojáři mají stavět za svého prezidenta a proč ho mají obhajovat ? Protože tento pan prezident hájí zájmy republiky. Pan prezident hájí přirozenou suverenitu našeho státu, aniž by potlačoval jeho zapojení do Evropské unie. Pan prezident dokáže proti všem útokům a zavilým odpůrcům obhájit i dramatickou historii republiky po skončení II.světové války. Pan prezident dokáže označit historické věci pravými jmény. Pan prezident dokáže označit hrdinství hrdinstvím, oběti oběťmi, zradu zradou, kolaboraci kolaborací. To jsme postrádali především u prvního popřevratového prezidenta, který naprosto převrátil a nepřijatelně zohýbal výklad naši poválečné historie – a byl v tom podporován zejména panem zahraničním knížetem. Jeho poslední odešlý následovník v tomto směru byl pan expremiér, který svou „lítostí“ v Bavořích za hlasitého jásotu našich nepřátel nasadil tomuto dějinnému paobrazu našeho státu korunu. Co je potřeba zdůrazňovat čas od času našim mladším generacím v rodinách i na veřejnosti. Především fakta naší státnosti. Naše republika, jejíž vymoženosti (přes veškerou dnešní krizi a rozval) mladí přijímají jako jakousi automatickou samozřejmost, tu nebyla od věčnosti. Republice předcházela třistaletá cizí monarchie s usurpátorskou dynastií, kde jen výjimečně byli osvícenci jako Josef II. Odbojáři v první řadě musí mladším zdůraznit, že výklady o idyle rakouského mocnářství patří v lepším případě do říše pohádek a v horším případě do lžimýtů. Teprve díky našim osvícencům, kteří zahájili národní obrození na počátku 19. století se národ vzpamatoval z dlouholeté agonie. Řeči o barokní kultuře a civilizaci jsou zcela zavádějící. Byla to sice vysoká kultura,ale národu cizí, povýšená a protikladná. Dále je nutno odmítnout řeči o husitství jako katastrofě našich dějin. Právě husitství vyvrcholilo věkem poděbradským, věkem husitského krále a jagellonské éry. Husitství dalo základ německému protestantismu a emancipaci řady německých zemí po náboženské stránce od římské vševlády. Oceňují to i renomovaní němečtí historikové. Husitství u nás zahájilo éru náboženské i společenské emancipace, kterou přervala až bělohorská katastrofa. Někdy není třeba jít až tak daleko do dějin. Někdy stačí našim mladším poukázat na hrozný konec rakouského mocnářství a na jeho všeobecný úpadek,jenž inicioval I. světovou válku. Monarchie za války nedala porobeným národům, které jí dodávaly kanonefutr na bojiště po milionech, ani kus chleba – a v posledních letech války vojenská rakouská junta krvelačného arcivévody Bedřicha a jeho nástupců nechala střílet i do hladových dělnic ! (Prostějov a jiná místa). Naše babičky říkávaly – I. válka byla strašně hladová. Stačí si i přečíst vzpomínky manželky Karla Čapka Olgy Scheinplugové… Je třeba připomínat rakouské tábory smrti, jako byly Jindřichovice, které jsou považovány Srby za I. protokoncentrační tábor na světě. Zahynulo tam 20.000 Srbů a Rusové i Italové. Dále je třeba říkat mladým – bez legionářů v Srbsku, Francii, Itálii a zejména v Rusku by žádná republika nebyla. Rakušané měli dávno před Hitlerem připraveny plány na vystěhování Čechů do Ruska po vítězné válce. To dnešní mladí vůbec nevědí – protože se to ve školách neučí! Je třeba zdůraznit, že I. ČSR nebyla ideálem, ale počátkem demokratické státnosti. Měla řadu stínů, ale klady zásadně převážily a republika si vysloužila kladná hodnocení od řady evropských vzdělanců a státníků. Že republika nezvládla nápor mnohem silnějšího agresora, nebylo její chybou ani to nebylo vinou „chybné konstrukce dějin“, jako lžou neustále sudeťáci. Prezident Beneš resignoval na obranu státu teprve po opuštění Francií a Británií, ne dříve ! Konečně je třeba mladým říci – měli jsme ve válce na všech frontách naše zahraniční vojáky a domácí odboj nezačal roku 1945 Ten roku 1945 vrcholil ! Je třeba jim říci – to nebyly jen šarvátky v lesích, domácí odboj a SNP vázaly tisíce vojáků wehrmachtu, kteří by jinak šli na východ nebo do Francie či Afriky. Konečně je třeba jim říci toto – odsun Němců nebyl jen u nás, byl v řadě porobených zemích počínaje Francií a konče Jugoslávii. Dále je třeba říci – odsun nevymyslel prezident Beneš, ale prvním autorem myšlenky odsunu byl sám Mnichovan Neville Chamberlain, cítící se zrazený zločincem Hitlerem. Myšlenku převzal Winston Churchill a přednesl ji v Postupimi. Byla schválena velmocemi a naplněna nejen u nás, ale i na Balkáně, v SSSR, v Polsku, v Jugoslavii, v Rumunsku, ve Francii atd. Prezident Zeman má, jak již několikráte prokázal, naprosto jasný přehled o této naší moderní historii a dovede ji též stručně a výstižně obhájit. Proto mají odbojáři podporovat svého prezidenta. Proto mají rozkrývat a odmítat nesmyslné teorie a výklady pana zahraničního knížete, jenž svými výroky o dr. Beneši vyvolal dojem zemského škůdce republiky. Do Haagu na mezinárodní soud by bylo třeba posílat úplně někoho jiného, než tam povolávat ducha dr.Beneše po způsobu krvelačného Lammingera z Albenreuthu – katana Koziny a statečných Chodů. I odbojáři musí nazývat věci pravými jmény a říci – dost bylo nesmyslů a lží o republice! A říkat to doma i do zahraničí. Proto je třeba hájit jméno a pozici našeho prezidenta. Za boskovické odbojáře Jiří Jaroš Nickelli