Gerald Celentel: Žádné daně, žádný sex. Jen válka!

Strana 1 (celkem 1) Střízlivě o nejbližší budoucnosti podle Geralda Celente - 1 -
- 1 -
Žádné daně, žádný sex. Jen válka!
Gerald Celente1
Rozhovor vedl Lukáš Kovanda, Kingston, NY
Rozhovor s Geraldem Celente, proslulým trendový prognostikem z USA, na téma :jak
vidí nejbližší budoucnost : "…bledě, celá Amerika už jen posluhuje dluhu. Všichni pracují na
banky. Až se země zhroutí, nastane celosvětově období temna podobně jako po pádu Říma."
V jarním vydání vašeho magazínu Trends Journal
předpovídáte světu brzký příchod „velké války". Proč?
Když se podíváte do historie, co následuje po období
ekonomických obtíží a propadů? Když trhy v roce 2008
zkolabovaly, nastala panika. Rok 2009 byl rokem
celosvětových sanací a stimulů. Nafoukla se sanační bublina,
jak jsme ji nazvali.
Říkali jsme, že až tato
bublina splaskne, až už
se vládám nebude dostávat dalších peněz na stimulace,
přijde nezbytně válka. K tomu to nyní směřuje.
Vážně?
Jen si všimněte těch lidí, co jsou ve vládách.
Jsou to sociopati. Zajímají se pouze o svůj prospěch a
1 Gerald Celente (63) „Není lepšího trendového prognostika, než je Gerald Celente. On ví, o čem mluví,"
vysekla televize CNBC poklonu rodákovi z newyorského Bronxu. Podle amerického tisku Celente precizně
předpověděl burzovní krach roku 1987, rozpad Sovětského svazu, asijskou měnovou krizi sklonku devadesátých
let i aktuální finanční krizi. Ve své show jej hostila Oprah Winfreyová. Svoji kariéru zahájil v sedmdesátých
letech, kdy řídil politické kampaně komunálních politiků. V letech 1973 až 1979 pendloval mezi Chicagem a
Washingtonem coby specialista pro vládní záležitosti - dobře tedy poznal americký politický život „zevnitř".
V roce 1980, znechucen politickou scénou, zakládá Trends Research Institute, organizaci, jež dodnes působí ve
sféře trendových prognóz. Celente vydává čtvrtletník Trends Journal, v němž nešetří kritikou zejména
amerického establishmentu. Kanceláře institutu, které mají doslova podobu barové tančírny třicátých let, jsou
situovány v Kingstonu, malebném městečku za New Yorkem. Celente, jehož předci pocházeli z Itálie, miluje
dobré jídlo a pití, rád zahradničí. Je bezdětný.
Strana 2 (celkem 2) Střízlivě o nejbližší budoucnosti podle Geralda Celente - 2 -
- 2 -
klamou sami sebe. Když jste sem přijel, vystoupil jste snad z jumbo jetu a rozvinuli před vámi
červený koberec? Vyhrávala k tomu snad hudba? Ten jejich sebeklam, pocit vlastní
důležitosti, je obrovský. A hrozně nesnáší, když ztrácí. Když ztrácí moc. A lidé, jejichž zájmy
hájí, zase nesnášejí finanční ztráty. A ty finanční ztráty nyní jen tak neustanou. Organizace
jako Mezinárodní měnový fond nebo Evropská měnová unie jen zachraňují velké korporace,
banky, finanční a investiční instituce, které špatně investovaly. To je proti jakýmkoli
pravidlům byznysu. Sanují ovšem jen své kamarády. Když kamarádi přijdou o peníze, politici
je vezmou od řadových občanů, a kamarády zahojí. A říkají tomu úsporná opatření.
Žádné nové daně, žádný sex. Co bude spouštěčem té války, záminkou pro ni?
Ano, války často začínají umělými aférami.
Incident v Tonkinském zálivu, jímž začala válka ve
Vietnamu, se nikdy nestal. Zvěsti o tom, že Saddám
Husajn2 disponuje zbraněmi hromadného ničení a má
vazby na Al-Kajdu - tak tomu také nikdy nebylo.
Ničemu, co vláda říká, nevěřím. Žádné nové daně,
žádný sex s Monikou Lewinskou, Saddám a Al-Kajda.
Je to jedna lež za druhou. Co bude spouštěčem? Nevím.
Nejpravděpodobněji půjde o válku v Íránu.
Proč?
Proč Spojené státy stále prosazují sankce
proti Íránu? Čím se Írán tak moc provinil vůči
mezinárodnímu společenství? Jen se podívejte, co
dělá takový Izrael! Co dělají Spojené státy! Co jiného
Írán udělal, než že donutil šáha, aby opustil úřad,
který pro něj ukradli v roce 1953 USA a Velká
Británie, když svrhly demokraticky zvolenou
Mosaddekovu vládu? Co tedy Írán provedl? Všechno
je to jenom o ropě! Myslíte, že by Spojené státy teď byly v Iráku, kdyby jeho hlavním
vývozním artiklem byla brokolice a kdyby neseděl na druhých největších zásobách ropy na
světě?! Takže spouštěčem bude pravděpodobně Írán, Blízký východ a nějaký teroristický útok
proti Spojeným státům.
Začne válka ještě
za Obamova úřadování
v Bílém domě?
To je obtížné říci.
On ale určitě dělá všechno
možné, aby se tak stalo -
vysílá třeba do
Afghánistánu další vojáky,
38tisíc mužů. Spojené státy
totiž momentálně ztrácejí ve dvou zásadních válkách - v Iráku i
v Afghánistánu. Předpovídali jsme, že ty války prohrají, už
hned jak začaly. Můžete si to ověřit - je to vytištěno černé na
bílém. Američani jsou váleční looseři. Poslední válka, kterou
vyhráli, byla druhá světová. Nedokážou skoncovat s pár
bosými chlapíky někde v Kandaháru. Dochází to už sakra
2 Americký Pentagon poprvé oficiálně přiznal, že Saddám Husajn neměl žádné přímé vazby na al-Kajdu. Právě
jejich údajné spojenectví přitom americký prezident George Bush uváděl jako jeden z hlavních důvodů irácké
invaze
Strana 3 (celkem 3) Střízlivě o nejbližší budoucnosti podle Geralda Celente - 3 -
- 3 -
někomu?!
Jaký je v tomto ohledu rozdíl mezi Bushem a Obamou?
Vůbec žádný. Obama je celý Bush. Fakta jsou zřejmá: Obama může klidně zatknout
cizince, jako jste vy, poslat vás do vazby v cizí zemi, nařknout vás, že jste terorista, uvěznit a
mučit! A vám se nedostane žádného práva habeas corpus! Já můžu být uvězněn jako
americký občan po nařčení z terorismu. A nikdy se mi také nedostane žádného práva habeas
corpus! Nemám právo na právníka. Administrativa také může odposlouchávat kohokoli a
kdekoli. Tak takhle to vypadá za Obamy!
Bude Obama prezidentem i ve druhém funkčním
období?
Republikáni nemají nikoho, koho by proti němu
postavili. Postaví snad Johna McCaina? (ironicky) Nebo Sarah
Palinovou? Vždyť je to postavička z comicsu. Všichni jsou
jak z comicsu. Politika je showbusiness pro ošklivé lidi.
Doslova.
To nejsou muži, to jsou zbabělci
Po vašem líčení se situace zdá takřka bezvýchodná.
Věřím v systémy, jakým je třeba ten švýcarský - v přímou demokracii. Jenže tady jsou
politici arogantní. A je to proto, jak je k nim přistupováno - jako ke šlechtě, se všemi těmi
červenými koberci. Samozřejmě, že si pak domýšlí, že jsou lepší než ostatní. Mimochodem,
sledoval jsem je po 11. září. Zamrzli. I Bush zamrzl. Znáte ten obrázek, jak něco předčítá
dětem v mateřské školce, řeknou mu, co se stalo, a v tom zamrzne? To nejsou muži, to jsou
zbabělci. Přizdisráči. A tyhle lidé vedou ty války. Sami nikdy pořádně nebojovali. Ať si sbalí
svá fidlátka a vyrazí na frontu! A za své peníze, ne za moje! Jediný způsob, jak může
Amerika získat zpět ztracenou rovnováhu, je vrátit se k základním principům, na nichž byla
vystavěna. A byla založena s tím, že se nebude účastnit zahraničních výbojů. A celé
devatenácté století byly volby vždy bojem proti zájmům velkých bank. Prezidenti jako
Andrew Jackson těmhle zájmům ještě vzdorovali.
A o kterém z prezidentů z posledních dekád
máte valné mínění? O Reaganovi?
Poslední prezident, jejž si celkem ještě vážím,
je Eisenhower. Dokázal zabránit, aby se národ dostal
do tenat vojensko-průmyslového komplexu. Neprodal
svoji zemi. Nevážil další válku po té korejské. A
Reagan? Zbankrotoval zemi. Byl však alespoň tak
chytrý, aby nezabředl do zahraničních bojů. Když
byli v roce 1983 zabiti příslušníci amerického námořnictva v Libanonu,
raději se stáhl.
Zmínil jste banky a jejich zájmy v politice. Jaký vliv dle vás v současnosti mají
velké banky typu Goldman Sachs či JP Morgan?
Je to celé jeden velký gang Wall Streetu. Wall Street vydírá Washington. Dejte si
dohromady jejich tváře, jejich jména, odkud pochází. Henry Paulson, Bushův ministr financí -
někdejší šéf Goldman Sachs. Robert Rubin, Clintonův ministr financí, muž, který dereguloval
bankovní sektor - předtím působil jako jeden z předsedů Goldman Sachs. Šéf zaměstnanců
ministerstva financí nyní za ministra Geithnera je rovněž bývalým zaměstnancem Goldman
Sachs.
Třeba v Goldman Sachs opravdu pracují nejlepší. Ti pak míří i do vlády.
Strana 4 (celkem 4) Střízlivě o nejbližší budoucnosti podle Geralda Celente - 4 -
- 4 -
Podívejte se, mám italské předky.
Všechno, co jsem vždy slýchal jako malý kluk,
byly příběhy o mafii. Samá mafie, mafie, mafie!
Už jsem nikdy nechtěl slyšet další mafiánskou
story. Pokud jsou to jména jako Celente,
Caruso, Mondavi, Puccini, Rossini, Bellini -
označují to za mafii. Ale nemůžete přece označit
za mafii ten spolek chlapců v drahých oblecích,
absolventy Harvardu, Princetonu, Yale. Ne, to
jsou vždycky experti na svém místě - úžasní.
Nikdy je neoznačí za gaunery, cvoky! Za ty, co
rozkrádají Ameriku! Nikdy. Jsou nedotknutelní. Jak říkám, Harvard-Princeton-Yale, kulkybomby-
banky. To je, co ničí Ameriku. A je mi z toho nanic! Co to znamená, že je banka příliš
velká na to, aby mohla padnout? V kapitalismu, když jste neúspěšní, odejdete prostě
z byznysu - tak to má být. Výjimkou jsou tihle velcí hoši. Ti padnout nemůžou! Pouze šest
bank tak nyní kontroluje 64 procent veškerého majetku tohoto národa. Jen tři banky
zodpovídají za celkem dvě třetiny všech transakcí uskutečněných s kreditkami. Lichvářskými
kreditkami.
Co Federální rezervní systém, americká obdoba centrální banky?
Ten je těm bankami vlastněn. Federální rezervní
systém je prostě asi na tolik federální jako Federal
Express. Není ani kvazi-vládní, a vůbec ne vládní. To je
fakt. Je to proti ústavě: článek jedna, sekce A, věta pátá -
tam se jasně praví, že pouze Kongres je oprávněn
regulovat nabídku peněz. Stalo se to v předvečer svátku
vánočního roku 1913. Umíte se představit, že
Washington byl jako po vymření. Ten den byl hrstkou
zákonodárců přijat zákon o Federálním rezervním
systému. Podívejte se na pád hodnoty dolaru od té doby -
od té doby jsou lidi uvrhováni v závratné míře do
zadlužení. Dolar je dnes, co byly tehdy tři centy. Když
dnes chcete v USA na studia, musíte si vzít půjčku -
třeba 25 tisíc dolarů za rok. Celý národ posluhuje dluhu. Všichni pracují na banky. To je
Federální rezerva!
Válka, to znamená zbrojení. Doporučujete nyní investovat do společností, které
se nějakým způsobem podílejí na dodávkách vojenských zařízení či třeba obranných
systémů?
To bych nikdy nedoporučil, pro mě je to amorální.
A čistě z ekonomického hlediska?
Ano, lidem, kteří se nestarají o to, jak vydělávají své peníze, těm bych to doporučil.
Samozřejmě. Harvard-Princeton-Yale, kulky-bomby-banky, nezapomeňte.
K devalvaci dojde tak jako tak
S příchodem války dle vás dojde k oficiální
devalvaci dolaru...
K oficiální devalvaci dojde tak jako tak.
I bez války?
Strana 5 (celkem 5) Střízlivě o nejbližší budoucnosti podle Geralda Celente - 5 -
- 5 -
Ano, protože dojde k finančnímu kolapsu. Už se to děje.
Kdy přesně nastane devalvace?
Ještě před rokem 2011. Abych byl přesný, do roku 2011 nepřijde nutně devalvace, ale
přijde krize, která nenechá nikoho na pochybách, že míříme do největší deprese.
Nyní se však zdá, že ekonomiky po celém světě oživují. Některé rychleji, jiné
pomaleji.
Podívejte se na data z USA - mluví sama za sebe. Rekordní množství konfiskací domů
během prvních tří měsíců roku 2010. Ceny domů jsou letos o třicet procent níže ve srovnání s
cenami v roce 2006. Počet konfiskací letos v prvním čtvrtletí stoupl meziročně o 35 procent.
Počet domácností, jimž je bankou zabavována nemovitost, vzrostl v tom samém období o
šestnáct procent meziročně a o sedm procent mezičtvrtletně - oproti posledním třem měsícům
roku 2009. Počet nákupů nových domů klesl v květnu o 33 procent na dějinné minimum.
Delikvence na hypotékách vzrostly v prvním čtvrtletí roku 2010, údajně roku oživení, na 9,4
procenta - z loňských 8,2, a to byl údajně rok velké recese. A tak dále a tak dále. Prostě žádné
oživení se nekoná. Data na ně neukazují. A ta o nezaměstnanosti už vůbec ne.
Do čeho nyní doporučujete investovat?
Mám rád zlato. Dal jsem ale nyní peníze zpět do svého byznysu. Investoval jsem do
sebe. Ale jinak je moji strategií investovat do zlata, kanadského dolaru a švýcarského franku.
Kdo sází peníze na Číňany, sází na loosery
Říkáte, že dvacáté století bylo stoletím Ameriky. A co 21. století? Bude to čínské
storočí?
Ne, nebude. Kdo sází své peníze na Číňany, sází na loosery. Nezvládnou to. Nejvíce
se obávám toho, že s tím, jak upadnou Spojené státy, vznikne vakuum - nebude žádná
skutečná mocnost. Nezapomeňme, že americká ekonomika je mnohem větší než kterákoli
jiná. Až se zhroutí, nastane období temna podobně jako po pádu Říma.
Opravdu? Přece jenom, žijeme ve věku globalizace, všeobecné propojenosti.
Oproti středověku je to dosti odlišná doba - z jednoho konce světa na druhý se dostanete
za den...
...je to jiné, vždycky je vše jiné. Ale do období
temna lze doletět i letadlem...
...díky internetu je obtížnější cenzura.
To platí jen do jisté míry. Většina lidí stejně věří
tomu, co je jim nabulíkováno. Potřebujeme renesanci. Bez
renesance vyhlížím jen ruiny. Jste z Prahy, města umění,
ale dívejte na Ameriku. Kdo ji změnil v zemi všech těch
nechutných obchodních center, dálnic? Potřebujeme
renesanci, návrat ke kráse a kultuře. To je vyšší smysl
života. Bez toho... ano, internet, dochází jeho
prostřednictvím i k revolucím. Než jej ovšem vláda
ukradne. V USA se tak již děje.
Myslíte regulaci webu? V Evropě se proslýchá o celosvětových zákonech ACTA,
které mají obsahovat legislativu regulující internet. Mluví se přitom o hrozbě
kyberterorismu, dětské pornografii...
...já vím, to je pořád dokola o dětském pornu. Miluji tyhle politiky.
Kdo to prosazuje? Snad bývalý guvernér New Yorku, Elliot Spitzer, který
prosadil zákon, dle něhož mohou být uvězněni muži, jež využívají služeb
prostitutek, přičemž byl sám s nevěstkou načapán. Ale ne, možná ty
zákony navrhují všichni ti katoličtí pedofilní kněží - ti z Německa, Belgie,
Strana 6 (celkem 6) Střízlivě o nejbližší budoucnosti podle Geralda Celente - 6 -
- 6 -
Irska i odjinud. A nenavrhuje je také John Edwards, muž, jenž chtěl být prezidentem USA,
velký moralista, který měl aféru s jednou ze svých asistentek a nyní s ní má nemanželské dítě.
Tyhle lidi mluví o dětské pornografii?! Vždycky ji užívají jako záminku. Jak říkám, jsou to
sociopati. Nazývejme věci pravými jmény. Faktem ovšem je, že vláda se nejvíc děsí toho, že
se lidé dovtípí, co se ve skutečnosti všechno děje, oč opravdu jde. A že budou lidé
informovaní a znalí. Z toho mají vlády největší strach. Pak totiž lidé nemůžou být
kontrolováni. Všechny ty lži snadno prohlédnou.
Skutečnost dle vás pomáhají zakrývat i velká, mainstreamová média jako televize
CNN či list New York Times. Kritizujete je, ale přesto v rámci reklamy na svém webu
anoncujete, že jste jejich častým hostem, že jste byl v show Oprah Winfreyové a tak
dále. To mi přijde zvláštní.
Neřekl bych, že jsem až tak častým hostem. Říkám si totiž, co chci. New York Times
mi nedaly významnější prostor od roku 2000. Jsou arogantní. Vždy omílají, že to a to nikdo
nepředpověděl, že to nikdo neočekával, a přitom to není pravda. Jsem jediný, kdo
předpověděl krach roku 1987 - už v lednu toho roku. Jako jediný jsem předpověděl paniku
roku 2008 - už v roce 2007, je to černé na bílém. Jsem jediný, kdo v USA Today, 14. prosince
2000, předpověděl, co nás čeká v roce 2001.
Samozřejmě, že jsem cenzurován
Máte pocit, že jste nyní cenzurován.
Samozřejmě. Nechtějí, abych byl v médiích. Nemají mě rádi. Nejsem jedním z těch
hochů. Nejsem z klubu. Vyrostl jsem v Bronxu. Býval jsem asistentem tajemníka senátu státu
New York. Dělal jsem politické kampaně, studoval jsem je. Byla to nejhorší práce, kterou
jsem kdy měl. Jednou takhle jdu na schůzku s asistentem senátora, mladý kluk kolem
pětadvaceti. Přišel senátor, ten hoch kolem něj začal tancovat jako psíček. Když si senátor
chtěl sednout, patolízalsky mu přisunul židli. Zeptal jsem se ho, proč to dělá, zda si senátor
neumí sednout sám. Jsou to všechno řiťolezci! A média jsou stejná. Byl to New York Times,
který vzal Američany do válek - s Irákem i Afghánistánem.
Dobře. V médiích se ale ukazujete. I když patrně ne ve všech. Pozorujete nějaký
sestupný trend v počtu pozvánek do vysílání?
Jednoznačně. Teď jsem zván mnohem méně. Vystoupil jsem totiž proti válce - říkal
jsem, že Spojené státy válku prohrají. Psal jsem o tom Trends Journal i jinam. Ocitl jsem se
na černé listině. Takhle vám to ale neřeknou, jen vás už prostě více nezvou.
A co počet odběratelů vašeho magazínu. Roste?
Ano. Náš byznys na tom nikdy nebyl lépe. My vlastně ani média nepotřebujeme.
Ale určitě byste nepohrdl, být na CNN. Pak byste měl mnohem více diváků. Mohl
byste oslovit více řadových Američanů - lidí, co si
vás třeba sami nenajdou.
Jsem ale nevhodný pro zadavatele reklamy.
Jsem špatný pro byznys.
Protože jste pesimistický?
Nikoli. Pesimismus je druh emoce, já hledím
na fakta. Není to o tom být pesimistou či optimistou,
je to o tom, jaké to skutečně je. Když někdo umírá,
umírá. Když někdo lže, tak lže. Vidím, že ekonomika
umírá. Oni ale jsou jako malé děti - a mohl byste nám
teď říct něco optimistického? Nemůžu říct nic
optimistického. Chci vidět méně vládního utrácení,
Strana 7 (celkem 7) Střízlivě o nejbližší budoucnosti podle Geralda Celente - 7 -
- 7 -
nižší daně - ale ne pro bohaté. Chci vidět vysoké daně pro miliardáře. Středním vrstvám by se
měly snížit.
Jste tedy obhájcem progresivního zdanění?
Jednoznačně.
A co teorie, že bohatí jsou bohatí, protože tvrdě pracují, protože riskují, protože
inovují?
Ne. Harvard-Princeton-Yale, kulky-bomby-banky, v tom to je. Je to o bratrstvech, co
se rodí už na těch univerzitách. Dívejte, kde se vydělává nejvíce peněz? Ve finančnictví. Co
reálného ale finančníci vyrábí? Co montují? Co staví? Co užitečného vynalézají? Čím
obohacují společnost?
Rozhovor vedl Lukáš Kovanda, Kingston, NY, USA.
Video: Kterak Celente předpověděl finanční krizi v prosinci 2007
##video##
Zdroj: http://www.trendsresearch.com/index.htm

Jak se kalil kapitál, Vydal Oldřich Rambousek.

Jak se kalil kapitál


Mám v rodině právníka. Do roku 1994 jsem měl dokonce dva. To zemřel ve věku dvaasedmdesáti let můj strýc Jan, známý pražský advokát. On nade mnou držel ochrannou ruku, když po mně v sedmdesátých a osmdesátých letech „šlapal“ bolševik. Radil mi, jak mám vypovídat u výslechu, co po mně můžou chtít a na co jim nemusím odpovídat. Často a rád na něj vzpomínám. Jen jemu vděčím za to, že nefiguruji v Cibulkových (dnes také Žáčkových a Pencových) seznamech spolupracovníků StB.

Strýc Jan pracoval jako podnikový právník. Od něj vím, že tehdejší „disidenti,“ z nichž většina byli normalizační komunisté, vyhození po prověrkách v roce 1969 z rodné strany, vyjednávali už od roku 1985 s představiteli komunistického režimu o podílu na moci. Ne s pitomci typu Milouše Jakeše, ale například s Rudolfem Hegenbartem.


To, k čemu tady došlo v listopadu roku 1989, bylo předem pečlivě naplánováno. Včetně toho, že rozhodující vliv na transformaci ekonomiky budou mít „odborníci“ z Prognostického ústavu. Součástí plánu byl i článek Miloše Zemana, otištěný v létě roku 1989 v Technickém magazínu a popisující tristní stav naší ekonomiky. Ten měl upozornit na „novou krev,“ ekonomické odborníky, kteří budou jako jediní schopni úspěšně transformovat ekonomiku tohoto státu na kapitalistický systém.

Hlavním cílem byla nejen legalizace majetku bývalých mocenských struktur (třeba lidé z PZO Motokov, Omnipol a dalších podniků, zabývajících se obchodem s kapitalistickou cizinou, měli v zahraničí devizová konta), ale také vytvoření nového podnikatelského prostředí s novými „kapitalisty.“ Byla vymyšlena i „Kupónová privatizace,“ nejjednodušší a nejméně průhledný způsob ovládnutí státních podniků. Mělo to proběhnout následovně: Ze státních podniků se vyvede část jejich hodnoty a převede se na fiktivní akcie, v tomto případě přejmenované na kupóny. Ty budou spravovat fondy. Hodnota těchto „akcií“ se na „akciovém trhu“ (nikoli burze!) pomocí „zahraničního kapitálu“ navýší tak, že přesáhne padesát procent původní hodnoty podniku. Investoři tak získají majoritu a ovládnou podnik. DIK (držitel investičních kupónů, nikoliv akcií!) bude dostávat dividendy a spokojenost bude na obou stranách. Toto všechno mělo být koordinováno komisí pod vedením Valtra Komárka.

Vymyšleno to bylo skvěle. Nikdo ale nepočítal s tím, co vyvede jeden ze „zasvěcených,“ arogantní, ješitný a egoistický Ing. Václav Klaus. Tento člověk vycítil příležitost a „utrhl se ze řetězu.“ Přisvojil si všechny myšlenky a postavil se do čela „transformace.“ Člověk, který dosud neřídil ani trafiku, najednou řídil ekonomiku celého státu! Na tom, co se stalo, má obrovský podíl viny také Václav Havel, prominentní disident a v té době už z vůle komunistů prezident této země. To on prosadil Václava Klause na post ministra financí s odůvodněním, že je to mladý, progresivní ekonom. Později toho sice litoval, ale ten jeho projev v Rudolfinu už nic nezměnil. Do této funkce doporučila Václavu Havlovi Václava Klause „disidentka“ Rita Budínová - Mlynářová - Klímová, bývalá fanatická komunistka. Kdo tehdy stál v pozadí a kdo tedy rozhodl o tom, že se nejmocnějším mužem v této zemi stal právě Václav Klaus, se dnes můžeme jen dohadovat. Dosavadní vývoj ale dostatečně dokázal, že na té ekonomické transformaci nejvíc profitovala úzká skupina lidí, jejichž minulost není zrovna čistá.

Václav Klaus si přisvojil právo rozhodovat absolutně o všem. Své bývalé kolegy z Prognostického ústavu tak postavil před neřešitelný problém. Oni neměli jakoukoliv možnost mu v jeho jednání zabránit. Nemohli přece předstoupit před národ a říci všem občanům, že tohle všechno bylo naplánováno a rozhodnuto dávno před 17. listopadem roku 1989. Museli tedy jen trpně přihlížet. Osobně mi bylo nejvíce líto pana Valtra Komárka. Byla zde určitá šance, že pod jeho vedením ta transformace proběhne podle dohodnutých pravidel a v určitém právním rámci. Valtr Komárek už v roce 1992 zcela rezignoval a stáhl se do ústraní.

Celou akci, zvanou Kupónová privatizace, totálně rozbil Viktor Kožený se svojí „jistotou desetinásobku.“ A Klausovo „Více takových Kožených!“ Narychlo se dotiskovaly kupónové knížky a lidé prodávali jako diví. Veksláci měli žně. Za neregistrovanou kupónovou knížku se tehdy platilo až dvacet tisíc. Dva autentické výroky Václava Klause z té doby stojí za připomenutí. Začátek roku 1990: „Něco jako národní majetek tady nikdy neexistovalo!“ Začátek akce, zvané Kupónová privatizace: „Vždycky jsme si říkali, že je to majetek nás všech. Teď si na to tedy vydáme papír.“ Nějak si nám pan profesor odporoval, nezdá se vám?

Těch prokázaných 34 miliard, které „odpluly“ s Viktorem Koženým (a s nimi odplula i celá naše námořní flotila!) mělo zůstat tady! Když se tehdy novináři ptali Václava Klause, jaký má názor na to, že zásluhou Viktora Koženého už nemáme námořní flotilu, tak jenom pozdvihl obočí: „My jsme měli nějaké námořní loďstvo?“

Investiční fondy měly působit jako správci majetku. Rozhodnutím ministra financí (Ing. Ivan Kočárník, ODS) se tyto fondy přetransformovaly na vlastníky majetku, svěřeného jim DIKy. Už nic nebránilo jejich rozkradení. Lidem, kteří uvěřili a těmto fondům svěřili své „akcie,“ zůstaly jen prázdné kupónové knížky s podpisem geniálního ekonoma Václava Klause. A protože se tak dělo podle zákona, stali se na jejich úkor z vybraných jedinců milionáři. Investiční fond Trend a jeho zakladatelé jsou toho typickým příkladem.

Podniky, které převedením až třetiny původní hodnoty na „akcie“ ztratily schopnost dále se rozvíjet, buď zanikly, nebo byly na příkaz „shora“ sanovány bankami. Místo toho, aby vytvářely zisk, byly dotovány vysáváním bank. Aby byl udržen sociální smír, byla uměle udržována zaměstnanost. Dělníci nechodili do práce, ale do zaměstnání. Mnozí z nich dodnes s dojetím vzpomínají na obědy za deset korun ve Stehlíkově Poldovce.

Už v roce 1995 bylo jasné, že tento způsob hospodaření vede zákonitě ke zhroucení celé ekonomiky státu. Vyrovnaný rozpočet byl udržován uměle tím, že do něj byly převáděny všechny rezervy. K tomuto účelu se do něj převedly také všechny přebytky z vybraného a nespotřebovaného důchodového pojištění. S důsledky tohoto kroku se potýkáme dodnes.

Přes toto všechno prohlásil Václav Klaus v roce 1996 transformaci za ukončenou. Samozřejmě úspěšně! Jeho vláda končila v roce 1997 „úspornými balíčky“ a propadem HDP na mínus 0,7%.

Vrcholem geniality velkého ekonoma bylo vyzdvihování mladých a progresivních podnikatelů. Byli to „chrti“ typu Dienstla a Tykače (finanční skupina Motoinvest), kteří těžili z absence právního rámce a z bankovního socialismu. Jejich činnost nikdo nekontroloval. Václav Klaus prohlásil, že jeho cílem je vytvořit v této zemi vrstvu bohatých lidí. Už ale nedodal, že na to jejich bohatství se budeme muset složit my všichni.

Ten zhruba bilion korun, který se neoficiálně uvádí jako ztráta, je ztráta finanční, tedy přímo vyčíslitelná. Ztráty druhotné (zaniklé podniky a tím ztracené výrobní kapacity, následně pak propad exportu - není pravda, že nebylo kam vyvážet, ono nebylo co vyvážet!), se odhadují na další bilion. To, že třeba Tomáš Ježek (ano, ten, který ve Lnářích v čele privatizační komise rozhodoval komu, co a za kolik) dnes přiznává ztrátu pouhých čtyřiceti miliard (Viktor Kožený), je výsměchem všem, kdo tu dobu pamatují. Nejhorší ze všeho jsou ale dopady tohoto konání na morálku celé společnosti. Dnes zde vládnou už pouze peníze. Bohužel.

To, co jsem popsal, je samozřejmě doložitelné. Přesným a chronologickým popisem událostí a dokumentací všech těchto ekonomických transformací dnes disponují lidé, kteří „byli u toho.“ Václav Klaus ví, že „oni“ vědí! Proto udělal vše pro svoje znovuzvolení. Schůzka Šlouf – Weigl v hotelu Savoy nepotřebuje komentáře. Extempore ministra vnitra Ivana Langera tuto frašku pouze završilo. Václav Klaus má teď pár let klid a jistotu, že se tyto dokumenty neobjeví. Má to také pojištěné tím, že velká část těch, kteří se také jeho zásluhou stali tou novou elitou se stamilionovými a dnes i miliardovými majetky, je stále na vysokých postech a má rozhodující vliv na dění v této zemi. Jenomže dorůstá mladá generace a ta bude také chtít svůj podíl na kořisti. Až k tomu dojde, to pak teprve bude mela!

Když se vrátím zpátky do těch přelomových devadesátých let a uvědomím si, z jakého podhoubí zde vyrostla ta nová podnikatelská elita, musím si nutně položit několik otázek. Co je pravdy na tom, že Václav Klaus umožnil bývalým nomenklaturním kádrům, estébákům, vekslákům a dalším pochybným existencím rozkrást majetek nás všech výměnou za to, že jeho jméno bude vymazáno ze všech záznamů Státní bezpečnosti? Byl v tzv. Fondu „Z“ také spis Václava Klause? Kde asi skončily všechny ty spisy, které v tom Fondu „Z“ spravoval tehdejší ministr vnitra JUDr. Richard Sacher? Jisté je jen jedno: Dokud bude Václav Klaus naživu a hlavně v prezidentské funkci, nebude zodpovězena žádná z těchto otázek. Ti, co nejvíce profitovali na Klausově ekonomické transformaci, která v této souvislosti obohatila svět o pojem „tunelling,“ mají eminentní zájem na dodržení kontinuity. Tu jim zaručuje právě osoba jménem Václav Klaus. Komu neotevřela oči prezidentská volba a zvláště to, co se dělo kolem, tak tomu je už možné nabulíkovat opravdu všechno.

Otištěno z: http://www.outsidermedia.cz/Jak-se-kalil-kapital-1.aspx