úterý 7. února 2012

Současný vývoj v ČR je zneklidňující

Rozhovor s prof. Zdeňkem Jičínským, právníkem, politikem a publicistou

Současný vývoj v ČR je zneklidňující

*. Měl jste před listopadem 1989 a těsně po něm určité představy o tom, jak by naše společnost měla vypadat?
Měl a neměl. Listopad 1989 a změna, kterou přinesl, byla tak rychlá, že nikdo neměl promyšlenou představu o tom, co bude dál. Ani to nešlo – tak rychlý sled událostí nečekal nikdo nejen u nás, ale ani na Západě. V lednu 1990 jsem na mezinárodní konferenci v Paříži mluvil i se Zbigniewem Brzezinskym (polsko-americký politolog – pozn. red.). Řekl mi, že opravdu nečekali, že to, co se stalo, bude tak rychlé. To je důležité. A pak - šlo o změnu nejen politického režimu, ale celého společenského uspořádání. Nikdo nevěděl, a ani se takové věci nedají dopředu plánovat, jak se bude situace vyvíjet v průběhu dalších let.
*. Neříkejte, že jste neměl vůbec žádnou politickou představu. Patřil jste přece k jedněm z prvních chartistů…
Pokud jde o politické změny, představu jsme měli. Chtěli jsme obnovit pluralitní politický systém, zrušit monopol politické moci jedné strany. Chtěli jsme obnovit režim politických práv a svobod. Po listopadu 1989 se ještě do prvních svobodných voleb přijaly nejdůležitější zákony – o svobodě shromažďovací, o politických stranách, o právu spolčovacím, petičním plus soudní rehabilitace atd. To vše přineslo základ pro vytvoření demokratického politického systému. Základní bylo uspořádat svobodné volby. Občanské fórum nebyl nějaký štáb revoluce v tom smyslu, že by tu skupina revolucionářů dlouhodobě připravovala, jak se chopí jednotlivých složek moci, jak společnost bude řídit podle předem stanovených představ. Cílem OF bylo dovést zemi ke svobodným volbám a nechť se na jejich základě vytvoří nově vzniklé demokratické orgány, které už budou mít demokratický mandát k vytváření dalšího vývoje společnosti.
*. Jak se vám to jeví z dnešního pohledu?
Když někdy poslouchám, jak se opakuje staré téma – proč OF včetně Václava Havla neučinilo radikální kroky a nezakázalo KSČ – musím říci, že autoři takových úvah si neuvědomují, v jaké situaci se československá společnost nacházela. Šlo o to převést zemi klidně, bez násilných projevů k demokratické společnosti. To nejde udělat tak, že najednou zrušíme existující orgány. Moderní stát a moderní společnost jsou velmi složitě organizovaný systém. Nelze všechny právní vazby, které jej spojují a na základě kterých funguje, přetrhat. To by přineslo chaos, který jsme si nepřáli. A pokud se podařilo v rámci jednání s tehdejší mocenskou strukturou včetně premiéra Ladislava Adamce tyto věci dohodnout, považuji to za úspěch. Smyslem bylo, aby se společnost mohla na základě demokratických svobodných voleb sama demokraticky organizovat a strukturovat. To nemohl udělat nikdo za ni předem a v jejím jménu, protože takový mandát neměl. Vracím se k tomu i proto, že se mi některé nynější požadavky - po 22 letech zakázat KSČM s odkazem na její minulost - jeví mírně řečeno podivné a komické.
*. Proč antikomunismus roste, proč se stále objevují snahy KSČM zakázat?
Jde-li o postoje normálních lidí, nemám pocit, že by mezi nimi tyto postoje sílily. Myslím, že opak je pravdou. Ale pokud se v médiích a v určitých politických stranách tyto jevy projevují, a někdy opravdu jevově sílí, sledují určité zájmy. Situace vůbec není jednoduchá. Mám na mysli celkovou krizi ekonomickou a finanční, ale i politickou a morální, ve které se společnost nachází. Hledají se zástupné cíle na upoutání pozornosti, ačkoli odpověď na problémy, ve kterých se současná ČR nachází, už nelze hledat před listopadem 1989. Hlavní problém je v tom, co tato společnosti a její elity dokázaly během uplynulých 22 let. Podle mě moc důvodů ke spokojenosti není.
*. Takže nejste spokojen s tím, jak se ČR vyvíjela ekonomicky. Představoval jste si, že stát se zbaví většiny svého majetku, i toho, který by mu vynášel?
Jednoznačné programy, jak sociálně ekonomické změny udělat, nebyly. Byly tu určité představy, svého času Waltr Komárek v Prognostickém ústavu vypracoval určité analýzy. Jak je však promítnout do praxe, to se pak stalo předmětem složitých politických a do jisté míry i personálních zápasů v nově se vytvářející politické struktuře. Je známo, že v rámci české vlády se vytvořila představa ekonomické transformace, která počítala s tím, že několik desítek podniků by mělo být transformováno za pomoci významných zahraničních investorů. Podniky, které tvořily základnu českého strojírenství, měly být zachovány, byť v pozměněné podobě, což se podařilo v případě Škody Auto a v několika dalších případech.
*. Říkalo se rodinné zlato a stříbro si zachováme…
To byla představa, ale ekonomický program české vlády nebyl akceptován a zvítězila koncepce, kterou na federální úrovni představovali především Václav Klaus a Vladimír Dlouhý. A ta pak byla spojena s privatizací, v podstatě s rozdáváním značné části českého národního majetku do rukou mnohdy velmi podivných lidí, kteří na tom nejednou zbohatli. Málo se z toho zachovalo, aby se transformovalo. Klaus to vydává za velký úspěch české transformace. Já si to nemyslím. Ve Federálním shromáždění ČSFR měl Miloš Zeman své koncepce - zaměstnanecké akcie, což nebylo přijato, a stálo nás to velké množství peněz, znamenalo to ztráty našeho ekonomického potenciálu.
*. Jaká je vlastně dnes demokracie v ČR?
Když jsem mluvil kriticky o daném období, měl jsem na mysli, že tehdy se zahájily určité procesy, kterým se říká tunelování. Ty se bohužel nezastavily. Často se kritizuje opoziční smlouva, ale podle mě znamenala přece jen určitou stabilizaci poměrů. Tehdy nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová chtěla v rámci toho, co Miloš Zeman nazýval »akcí čisté ruce«, určité procesy podrobit trestnímu stíhání.
Moc se toho nepodařilo. A to pokračuje. Za Topolánkovy vlády bylo státní zastupitelství nepříznivě ovlivněno personálními změnami a za ministra vnitra Ivana Langra změny v policii také nepřispěly k tomu, aby se nepořádek mohl odstraňovat. Takže jsme v neutěšené situaci. K tomu přistupuje i představa, že většina sněmovny umožňuje cokoliv. To devastuje nejen politickou kulturu, ale i celou zemi. Za minulého režimu tu nebyla bohatá společnost, ale také tu nebyli vyloženě žádní chudáci…
6. 2. 2012  Marie KUDRNOVSKÁ

Štítky: