pátek 27. června 2014

Ivo Ištváne, díky.

Dobrý podvečer kamarádi. Ivo Ištváne, díky. Ivo Ištvána jsem si kdysi přál za Nejvyššího státního zástupce. Renáta Vesecká však rozehrála svou hru a mně pouhému náměstku ministra spravedlnosti se nepodařilo jejímu nástupu zabránit. Stala se jí a po nástupu Topolánkovy vlády, načichla špínou, dělala věci neobhajitelné a všechny své kritiky odstranila, pochopitelně i Ivo Ištvána. Ivo Ištván není mediální typ, je mimořádně přemýšlivý, ano trochu akademický a - jak jsem ho kdysi znal - nepochybně velmi poctivý. Jistě to nebyl on, kdo byl spouštěčem současné kauzy Nagyové a spol. To byla především ona sama, která s pocitem, mohu vše - musím vše - diktovala - se spojovala s kmotry podsvětí a tím na sebe upoutala pozornost ÚOOZ a následně ve světě naprosto nepředstavitelným způsobem dvěma šéfům vojenských rozvědek diktovala, jak mají sledovat manželku premiéra, jehož byla milenkou. Stále se mi jeví naprosto neuvěřitelné, že politici a média toto nezaznamenávají. A že si vůbec odvažují hovořit o puči, překročení pravomocí apod. Neznám jinou zemi našeho typu, kde by toto bylo možné. To jistě neudělala ani milenka francouzského prezidenta, ani manžel německé kancléřky, a dokonce ani nevím, že by to udělala milenka prezidenta Putina.Větší kolaps systému zaznamenán nebyl. Mimochodem v pomyslném slova smyslu by oba generálové měli být zastřeleni, a když ne zastřeleni, zbaveni veškerých vojenských hodností a poct a zavázáni do konce života vytírat latríny v nějakém vojenském zařízení. Takovou hloubku propadu tato země nezažila. Ani milenky Berlusconniho si, zdá se, nic takového nedovolily. Jestliže si v této situaci dovolují média tuto otázku zlehčovat, pak jsou úplatnou a nevlasteneckou sebrankou. Nedovedu si představit, že by se tak choval francouzský novinář, německý novinář, o americkém a ruském ani nemluvě. V USA a Rusku by je možná čekaly mnohaleté žaláře. Že Ištván otevřel tuto kauzu je mimořádně cenné. Odešla nejhorší vláda v novodobých dějinách ČR. A nebyla to ovšem obyčejná vláda, byla to vláda, která dalších 6-8 vlád, v době, kdy už většina z nás nebude mezi živými, zatížila obrovským finančním břemenem platbám dnes už nenáviděným církvím a převodem mnohamiliardového nemovitého majetku. Už kvůli tomu musela padnout. A otevřeně řečeno, neměla by se vrátit. Téměř za žádnou cenu Ištván, doufám, lehce poděsil i politiky do budoucna. Nikdy by neměli být opojeni mocí, nikdy by neměli propadnout dojmu, že mohou vše. I na ně může přijít řada a měla by, pokud selžou. To je asi největší pozitivní poselství jeho počínání. Chápu, že u Nečase a spol. je žízeň po tom, aby byl ztrestán. Ale to je nestoudné. Žádný jiný politik tak neobrátil lidi proti parlamentní demokracii tak jako tento svatoušek. Lhal, kde mohl, sliboval, aby nesplnil, mluvil o konzervativních hodnotách a souhlasil se sledováním vlastní manželky prostřednictvím vojenské zpravodajské služby, hrál šlehačkové erotické hrátky, zatímco šéfka jeho kanceláře a milenka konzultovala mnohé s největšími kmotry ČR. V Číně by jej čekala poprava, v USA by už navždy musel zmizet z veřejného prostoru a Tea Party by jej chtěla žalovat pro neamerickou činnost. A on u nás si dovolí povolávat státního žalobce Ištvána k odpovědnosti??? A média tomu tleskají? Diví se někdo, že už tzv. naše demokracie a tzv. svoboda, začíná většinu odpuzovat? Nehorázné. Jsem právník a jistě mohou být v Ištvánově konstrukci hluchá právní místa.Ale pomohl tam, kde se ukázalo, že naše demokracie nemá naprosto žádné samočistící mechanismy, kde je slabá a kde se už rozpadá, kde ti, kteří v nových tvrdých podmínkách nikdy nemuseli se o sebe starat a uživit se, už 22let sedí v Poslanecké sněmovně, zaujatě hovoří o osobní odpovědnosti a asi myslí, že jsou nad lidem, nad státem, nad zákony. Ivo Ištváne, díky. JUDr. Jiří Vyvadil

neděle 22. června 2014

Lemberg 1941



Pogrom židů a zajatých sovětských vojáků ve Lvově, který spáchali Banderovci

pod německou patronací. Šlo o mstu na tzv.židobolševiky. Dnes jsou na Ukrajině

Banderovci oslavováni jako hrdinové národa, k jejichž odkazu se hlásí, zejména

tzv.Pravý sektor a strana Svobody. Mají zastoupení ve vládě a v mocenských

složkách státu.

úterý 3. června 2014

Chybí nám Letiště Edvarda Beneše

Chybí nám Letiště Edvarda Beneše Málokdo si všiml, že 28. května bylo výročí narození prezidenta Edvarda Beneše. Narodil se v roce 1884 a byl druhým československým prezidentem. Profesor Masaryk byl sice prezidentem osvoboditelem, měl lví zásluhu za vznik Československa, ale Beneš v letech 1935-1948 vedl vládu v tom nejhorším, či spíše nejproblematičtějším období československých dějin. Vydržel a musel vyřešit, a na zoufalých kompromisech držet, politickou reprezentaci státu. Nechápu, proč není právě po něm pojmenováno například ruzyňské letiště. Toto letiště hyzdí název rozporuplného nekompetentního a naivisticky žvatlajícího Václava Havla. Všichni politici na západ od chebských hospod ho měli rádi, protože nekriticky pochleboval západní politice ekonomicky profitující na našem postrevolučním naivismu. Myslím, že jediné, v čem Havel skutečně proslul, bylo jeho povídání o »humanitárním bombardování«. Beneš naproti tomu byl jedním z vůdců prvního československého odboje a hlavním představitelem československého odboje během druhé světové války. Některé mediální a politické hysterické nuly vyčítají prezidentovi Benešovi právní normy nazývané se souhrnným a nepřesným pojmem »Benešovy dekrety«. Vyvolávají pocit, že to jsou jakási neomezená práva monarchy a jeho pár sluhů. Ve skutečnosti jde o zhruba 150 právních norem, vydaných v letech 1940-1945 prezidentem republiky v exilu a po návratu do vlasti. Dekrety představovaly formu náhradní zákonodárné činnosti v době ústavní nouze, kdy nemohly působit řádně zvolené ústavní orgány. Na přípravě dekretů se podílela exilová vláda a Státní rada. Potom zpětně musel nový poválečný svobodný parlament dodatečně dekrety schválit. Tyto dekrety jsou základem právní jistoty našeho státu. Beneš se zasloužil o stát. Zaslouží si, určitě víc než Havel, aby po něm bylo ruzyňské letiště pojmenováno. Jaroslav DOUBRAVA, senátor, člen klubu KSČM, SPOZ a Severočech