Ve správný čas na správném místě

Ve správný čas na správném místě Společnost EGP Invest (EGPI) z Uherského Brodu v těchto dnech dokončuje projekt strojovny ruského víceúčelového výzkumného jaderného reaktoru MBIR. Zakázka je pro firmu referenční a může jí pomoci k zajištění práce i na další období, řekl její ředitel Petr Sláčala. »Byli jsme ve správný čas na správném místě,« vrátil se k počátkům spolupráce s ruskou státní korporací Rosatom Sláčala. EGPI podle něj hledala nové možnosti uplatnění a svou pozornost obrátila k Rusku. »My, jednatelé společnosti, jsme šedesátníci. Stavěli jsme Jaslovské Bohunice, Dukovany i Temelín a vždy jsme to dělali s ruskou stranou. Takže tam máme plno kolegů a známých,« uvedl Sláčala. EGPI začala spolupracovat s ruskou firmou Tasmo, která jí pomohla s účastí v tamních výběrových řízeních. Přes počáteční nedůvěru se projektantům ze Slovácka podařilo přesvědčit ruskou stranu o jejich schopnostech. V konsorciu s firmou Tasmo a českou společností Arpo získali zakázku na projekt strojovny a stali se subdodavatelem ruské projektantské firmy VNIPIET, která je generálním dodavatelem projektu MBIR. Projektanti EGPI začali na zakázce pracovat loni v září, první část dokončili ještě v závěru roku. »Před 14 dny jsme předali technický projekt, nyní dokončujeme 3D model strojovny, který chceme dodat ještě na podzim. Jsme na 90 % cesty,« uvedl ředitel EGPI. Podle něj může úspěch zakázky znamenat otevření dalších možností na ruském trhu, který by mohl v dalších letech mít pro firmu zásadní význam. Reaktor MBIR buduje v ruském Dimitrovgradu společnost Rosatom. Zařízení poháněné takzvanými rychlými neutrony by mělo mít výkon 150 megawattů a po svém spuštění v roce 2019 by se mělo stát největším výzkumným reaktorem ve světě. Náklady celého projektu se odhadují na 16,4 miliardy rublů (10,2 mld. Kč). Podle Sláčaly by tyto reaktory mohly být v budoucnu využity třeba k zásobování elektřinou pro hůře přístupná místa, například na Sibiři.

Dopis důchodcům

Vážení důchodci. Pan ministr Koníček nám vysvětlil kdo ZAVINIL,že nám bude zvýšen důchod až o horentních 65 kč.Nyní přichází čas kdy se k tomu můžeme vyjádřit i my důchodci svými hlasy ve volbách.Je nás 2.5 milionu a to už je nějaká síla.Netroufám si radit kterou stranu volit,protože na názvu strany moc nezáleží,ale troufám si poradit:NEVOLME strany které budou mít na svých kandidátkách jména jako Kalousek,Drábek,Schwarzenberg,Gazdík Němcová,Pospíšil a mnoho jim podobných (znáte je určitě všichni).Pokud by tato "ELITA" měla získat hlasy nás důchodců a důchodkyň,tak si myslím,že si nezasloužíme ani těch 65kč

Otevřený dopis paní Karly HÖKLOVÉ

Vážený mladý muži Michale Rusnoku Již nějaký čas dávám svému mozku klid od politického dění v naší zemi. To znamená, že se nedívám na žádné politické události, které v poslední době zahltily všechna média. Proč? Protože je mi z toho, co se v této zemi děje, zle! Ovšem jen tak náhodně jsem si přečetla Vaše vyjádření ze dne 27. srpna, které jste zveřejnil na Facebooku a následně bylo též na internetových stránkách. Dovoluji si citovat toto vyjádření: »Já jsem byl od ledna 2011 do července 2013 členem SPOZ, ale stydím se za to. Bylo to mladické selhání á la Pavel Kohout (spisovatel) v 50. letech, ale teď už jsem pochopil, že socialismus je největší zlo a člověk se musí postarat sám o sebe.« Dovolte mi, abych Vám položila otázku: Co bylo tím impulsem, že jste pochopil, že socialismus je největší zlo?! Moc by mě to zajímalo, protože podle Vašeho věku si dovolím tvrdit, že jste byl přinejmenším »v plenkách«, když v naší zemi došlo ke změně režimu, a tudíž jste neměl možnost, a nemáte ji dodnes, porovnávat nebo dokonce kritizovat socialismus, když ani nevíte, jak to fungovalo pod vedením komunistů! Říkáte, že socialismus je největší zlo. V čem? - v tom, že lidé měli práci a byla řádně zaplacená? - v tom, že školství v této zemi bylo zdarma? - v tom, že děti ve školách dostávaly učební pomůcky zdarma? - v tom, že bylo zdravotnictví zdarma? - v tom, že jsme měli továrny (Královopolská Brno, ČKD Praha, Poldi Kladno, Železárny Vítkovice, Škoda Plzeň, Zbrojovka Brno, I. Brněnská, textilní továrny po celé republice, sklárny, Elite Varnsdorf, Škoda Mladá Boleslav, potravinářství, zemědělství – Fruta Znojmo atd., atd.)? - v tom, že jsme byli hospodářsky soběstační? - v tom, že jsme byli ve světě známi svými výrobky? - v tom, že ceny na trhu byly přiměřené k platům občanů? - v tom, že tu nebyla tak vysoká trestná činnost? - v tom, že rodiny s dětmi a důchodci nežili na pokraji bídy? - v tom, že se lidé nestyděli za svoji zemi, za svůj původ? A tak bych mohla pokračovat. Tak tomu vy říkáte, že to je zlo! Pokud budete chtít něco takového vypustit z úst, zeptejte se těch dříve narozených, ať máte obraz. Protože pokud čerpáte informace ze současných médií, tak se pravdu, jak to opravdu bylo, nedovíte. Bohužel, to už tak chodí. Soudím, že se Vám tento stav, jaký je nastolen od roku 1989, líbí. Asi Vám vyhovuje. Asi jste zastáncem toho, že tisíce a tisíce lidí jsou bez práce na almužnách, že nemohou ani uživit rodiny, že nemají na nájem a inkaso, že posléze se na ně pošle exekutor a i to málo, co mají, se jim sebere, že třeba rodiče zaplatí za vybavení prvňáčka více jak 8000 Kč, že si každý musí platit lékaře, recepty apod., že důchodci již odmítají chodit k lékaři, protože na to nemají, že se lidem sebrala práce prodejem a likvidací fabrik apod., že skoro všechny potraviny a hospodářské komodity dovážíme (když jsme dříve byli soběstační) a platíme za to nehorázné peníze, že naše výrobky »Made in Czechoslovakia« nejsou na zahraničním trhu vidět, že ceny na trhu neodpovídají, ba jsou příliš vysoké vzhledem k platům, že trestná činnost je tu na denním pořádku, že tu máme tisíce a tisíce rodin žijících v bídě, že tu máme tisíce bezdomovců a žebráků. Tak to se Vám asi líbí? Vy jste člověk, který ještě nepadl »na hubu«. Máte své zaměstnání, jestli se nemýlím, tak pracujete v bance, kde jsou platy nadstandardní. Neznáte vůbec bolest občanů této země, že jich většina, a dost velká většina, nedosahuje ani průměrného platu! Kdybyste se lidí ptal, jak se jim žije, dozvěděl byste se hodně smutné příběhy. A pak byste určitě nemohl napsat něco takového – že socialismus je největší zlo! Pane Michale Rusnoku, každá doba, každé nové zřízení, každý systém má své plusy a minusy. Tak to bylo i za vlády komunistů. Já si ale dovolím tvrdit, že nyní se pohybujeme ve velkém minusu. Na závěr bych Vám chtěla povědět, že na rozdíl od Vás mám právo a hlavně zkušenost něco říct k socialismu. Je mi 62 let, takže vím, o čem mluvím. Naše země se zmítá na pokraji krachu, a pokud se tady něco nezmění, do budoucna žádná Česká republika ani nebude. Nemáme už nic, naši živnostníci a podnikatelé jsou perzekuováni, ale nadnárodní společnosti tu mají ráj. Dál se rozepisovat nebudu, tak moc mi za to nestojíte, ale jedno doporučení Vám dám. Nepleťte se do věcí, které neznáte a kterým ještě asi nerozumíte. S pozdravem Karla HÖKLOVÁ

O tom jak prý komunisté kradli

Ještě po dvaadvaceti letech od pravicového státního převratu nazývaného "Sametová revoluce" a pádu vlády jedné strany se řada autorů ve svých článcích a jejich patolízalů v diskusích neustále vracejí k období let 1948 - 1989. Čím více se současná česká společnost propadá do ekonomické a mravní krize, z níž vládní establishment nenachází (spíše není schopen, nebo nechce nalézt) východisko, o to více současní politruci a ochránci té jedině správné, doslova pravé víry, po vzoru goebbelsovské propagandy, vytrubují svá dogmata. Ne že bych návraty do minulosti měl nějak zvlášť v oblibě, ale protože jsem tu dobu zažil na vlastní kůži a ne všechno bylo tak, jak je nám jednostranně líčeno a podsouváno (nezřídka lidmi narozenými po r. 1980, což je obzvláště pikantní), cítím potřebu se také vyjádřit. Na jedné straně tito autoři především zdůrazňují materiální blahobyt současného kapitalismu, poukazují na obchody a supermarkety přetékající zbožím nekonečného sortimentu, množství a celosvětového původu. Očividně méně již hovoří o jejich kvalitě, cenách a dopadu na střední živnostenský stav a domácí producenty. Vychvalují (bezesporu) vzkvétající města a obce, obrovský technický a technologický pokrok, svobodné cestování, demokracii a politickou pluralitu. Jejich tvrzení, že jsme se nikdy v minulosti neměli lépe jak dnes, má jednu podstatnou chybu. Jednak srovnává nesrovnatelné (v roce 1935 se také žilo lépe než v r. 1913, v 70. letech lépe než v padesátých) a jednak už neříká, že se to dnes netýká všech, nebo alespoň většiny. A právě hledisko většiny považuji nejen za správné, ale i za demokratické. Na straně druhé se vytasí s popliváním a znevážením téměř všeho, co se v Československu za těch dlouhých 40. let stalo a udělalo. Začnou tvrzením, že se komunisté dostali k moci pučem, přičemž taktně opomenou zmínit výsledky svobodných voleb v r. 1946, v nichž KSČ zvítězila a obdržela 31% mandátů a Gottwald se stal předsedou vlády a pokračují znárodněním, které nazývají krádeží. Že znárodňoval hned po válce již president Beneš jim však nevadí. Krádežemi ostatně operují při hodnocení celého období socialismu. Komunisté prý ukradli na co přišli, komouši se prý napakovali. Někteří určitě ano, nebyli to všichni samí svatoušci, řada z nich se dopustila neodpustitelných činů, ale za 22 let se žádnému investigativnímu novináři, žádnému vyšetřovateli, žádnému lovci senzací ani bulváru nepodařilo odhalit a prokázat nakradený majetek, luxusní vily, pozemky a nemovitosti, byty na Floridě, konta ve Švýcarsku nebo Kajmanech, jachty na Riviéře nebo nadstandardní rekreační sídla soudruhů Gottwalda, Zápotockého, Novotného, Svobody, Husáka, Štrougala, Biĺaka, Indry, Jakeše a dalších členů Ústředního výboru KSČ, vlády, prvních tajemníků nebo jiných vysokých stranických funkcionářů. Léta byli na samém vrcholu moci, žili si na vysoké noze, chovali se jako prominenti, měli možnosti si nahrabat a přitom jejich osobní majetek byl v porovnání s dnešními politiky a partajníky doslova směšný. Kde kdo obviňuje komunisty z krádeží, ale zatím nikdo nepředložil sebemenší relevantní důkaz. Komunistickou stranou za ta dlouhá léta prošly miliony členů a troufám si tvrdit, že rozhodně ne všichni to byli zloději a darebáci. Podívejme se tedy na tyto krádeže a výsledky jejich hospodaření v období jejich čtyřicetileté vlády. Kde není uvedeno jinak, znamená první číslo stav v r. 1948, druhé číslo stav v roce 1989. Stav základních prostředků - 757 mld. / 5 bil. 178 mld. Kčs Instalovaný výkon elektráren - 2.625 MW / 21.670 MW Výroba nákladních aut - 7.221 ks / 50.570 ks Vyrobeno párů obuvi - 64.378 / 120.289 Autobusová síť - 44.047 km / 299.489 km Letecká síť - 18.685 km / 124.327 km Telefonní přípojky - 386.000 / 4.132.000 Chov hovězího skotu - 3.663.000 ks / 5.129.000 ks Chov prasat - 3.242.000 ks / 7.498.000 ks Sklizené obilí - 4.768.000 t / 12.042.000 t Divadla ve stálém provozu - 60 / 88 Vydané knihy - 44.176 ks / 105.739 ks Počet lůžek v nem. na 1000 obyvatel - 8,9 lůžka / 12,6 lůžka Jeden lékař připadl na - 1.158 obyv. / 270 obyvatel Zásobování pitnou vodou z veřej. zdrojů - 48,6% v r.1960 / 80% v r.1989 Napojení domácností na veřej. kanal. - 39,2% v r.1958 / 64,8% v r.1989 Odběratelé plynu - zanedbat. množ. / 2,7 mil. domácn. Průměr. délka života - M 61,5 / 68 let - Ž 66,1 / 75,3 let Za vlády jedné strany, v hrůze totalitního režimu, v bídě a nouzi, politickém útlaku, nesvobodě, bez podílu cizího kapitálu, jen z domácích zdrojů a s omezenou zahraniční pomocí, při úplném vypořádání se se znárodněnými zahraničními majiteli po Únoru´48, při spuštěné Železné oponě a mezinárodní blokádě, bez vrácení celého zlatého pokladu a nesplacených válečných reparacích se československým dělníkům, zemědělcům, vědcům, inženýrům, zaměstnancům i intelektuálům podařilo při udržení slušné životní úrovně a životních jistot naprosté většiny občanů vybudovat: 4 atomové, 23 tepelných a 26 vodních elektráren, téměř 400 km dálnic, elektrifikovat železniční tratě, postavit hutní, strojírenské, chemické, potravinářské a jiné podniky a továrny, zmodernizovat zemědělská družstva a dosáhnou téměř 100% soběstačnosti v základních komoditách, provozovat flotilu námořních lodí, položit stovky a tisíce kilometrů energovodů, plynovodů a ropovodů, zavést zcela nové výroby niklu, hliníku a umělých hmot, postavit a provozovat jesle, školky, školy, odborná učiliště, polikliniky, nemocnice, kulturní a společenské domy, sportovní stadiony, rekreační střediska. Od základu bylo území republiky pokryto TV signálem, ne sice ideálně, ale přesto se udržovaly kulturní a historické památky, podporovaly se divadelní a umělecké soubory a soubory lidové tvořivosti. Vybudovala se podstatná část pražského metra s 38 stanicemi, obrovské prostředky se vynakládaly na industrializaci zaostalého Slovenska. Postavily se stovky obytných sídlišť s 200.000 panelových domů a 1.200.000 byty, což představuje 55% všech bytů a 30% veškerého bytového fondu. Dekrety na tyto byty se předávaly rodinám bezplatně. Ve zbrani byla udržována 200 tisícová armáda v mnoha desítkách vojenských útvarů, 16 výcvikových prostorech s 407 bojovými letadly, 101 vrtulníkem, 4.585 tanky, 4.900 obrněnými transportéry a BVP, 3.445 děly a raketomety a 77 zařízeními odpalovaní raket. Pro případ války a v rámci Civilní obrany byly vybudovány objekty, které by dnes bylo naprosto nemožné postavit. A ještě zbylo dost prostředků pro zahraniční pomoc rozvojovým zemím. Nízké platy byly vyváženy dotovanými cenami potravin, bydlení, hromadné dopravy, lékařské péče, kultury, umění, sportu a mnoha jiného. Takové prostředky, takové bohatství byli pracující schopni vytvořit. Kampak asi tyto prostředky dnes plynou? Zahraničním majitelům a domácím podnikatelům, zbytek se rozkrade a prošustruje za zbytečnosti. Jen na ty, kteří je svoji prací vytvářejí, se stále nedostává. Proto se jim ještě z toho mála sebere. V roce 1989 měla SBČs k dispozici 105 tun měnového zlata v hodnotě 15 - 17 miliard Kčs, hotovost ve výši 85 mld. Kčs a žádné vnitřní dluhy. Státní dluh činil pouhých 124,2 mld. Kčs, v roce 1993 již 158,8 miliard a letos astronomických 1.412.900.000.000 Kč! Ani za tisíc let se nepodaří ho splatit. Ne vše se dařilo, ne všechno se dělalo správně, ne všeho bylo vždycky dost, také jsme nebyli se vším spokojeni a také jsme si zanadávali. Také proto mnoho z nás zvonilo klíčema a s nadšením přivítalo Pražský podzim. Kam to povede však mnozí netušili a myslím si, že kdyby to věděli, nesouhlasili by. Jenže historie žádné "kdyby" nezná. Těm, co špatně chápou, nebo slyší trávu růst připomínám a zdůrazňuji: mým cílem není zlehčování nebo zastírání špatného, nevolám po návratu "starých dobrých časů". Ty se nevrátí stejně jako se nevrátí naše mládí. Chci jen uvést na správnou míru jednostranné řeči o zlodějinách komunistů, o všeobecně temných letech jejich vlády, které nejsou charakteristické jen jejich zločiny v 50. letech a pošlapáváním některých lidských práv a svobod, ale také mnohými pozitivními skutky v zájmu většiny a jak už to bývá, současně v neprospěch menšiny, čímž nechci říct, že schvaluji její pronásledování a šikanování. Každý z nás, kteří jsme podstatnou část svého života prožili v socialismu, máme své osobní zkušenosti, svůj názor. Někdo špatné, někdo dobré. Někdo byl aktivní, někdo pasivní, jiný se postavil na odpor. Takoví jsme prostě byli. Použité zdroje: veřejně dostupné a dohledatelné na internetu. Některé zdroje se v údajích rozcházejí, rozdíly však nejsou pro tento účel zásadní. Z blogu: O. Slováčka : http://oldrichslovacek.blog.idnes.cz/c/235658/O-tom-jak-pry-komuniste-kradli.html