Nečas, proti prezidentu Zemanovi.

Kahamm: 11:59:42 Nečas, proti prezidentu Zemanovi. Podle tajných služeb nejmenované země jsou zaznamenány telefonní hovory a lokální odposlechy, kde Petr Nečas jednal o možnostech vyčlenění několika desítek milionů korun na rozsáhlou kampaň proti levici a prezidentu Zemanovi, zvolenému 2 700 000 obyvateli Česka. Úkolem je najmout skupinu lidí, která... by vypracovala strategický plán, který bude ovlivňovat studenty a vyvolávat protestní demonstrace proti Miloši Zemanovi. BIS dostala za úkol najít v minulosti pana Zemana něco, co se bude hodit jako argument pro svržení prezidenta ještě před přísahou, proto je v historii přísaha nařízena až za nejdelší dobu po měsíci, aby ODS a TOP09 měly čas zpracovat davy fanatiků a zklamaných voličů. Demonstrace mají být doprovázeny aktivní a intenzivní kampaní v médiích o tom, že Zeman směřuje do Moskvy, o hrozbě socialismu a zvýšenému vlivu komunistů. Pozor na akce na vysokých školách. BIS dostala úkol zpracovat cca 100 studentů k tomu, aby aktivně působili v tomto duchu na fakultách. Tohle není výmysl, to je spiknutí TOP09 a ODS proti demokracii v České republice! Akce se má napojit na demonstrace proti člence KSČM v krajském zastupitelstvu. ODS aTOP09 je vážně ohrožena, pokud prezidentem bude Zeman, protože ten se chystá podpořit došetření trestných činů ministerských úředníků za TOP09 a ODS při defraudaci dotací z EU! Pokud totiž padne vláda ODS a TOP09 což hrozí, pak policie začne znovu otevírat kauzy CASA, Opencard, Promopro, IZPI a řada členů ODS a TOP09 a současných špiček vlády, bude zatčena a vyšetřována nejen ze strany Česka, ale také za četné a rozsáhlé podvody v čerpání dotací přes fiktivní podvodné firmy kolem TOP09 a ODS, které tahaly z EU miliardy korun na dotacích na neexistující projekty. Připravte se na masivní kampaň a poslední pokus české pravice o svržení prezidenta Miloše Zemana! Tyto informace jsou ze zdrojů organizací, působících mimo ČR, které mají za úkol sledovat rizika a ohrožení demokracie ve státech EU a jsou naprosto pravdivé!

Zemanova volba? Zadostiučinění.

Zemanova volba? Zadostiučinění! Není sice úplně jasné, zda vítězstvím renomovaného ekonoma Miloše Zemana v boji o Pražský hrad vyhrála pravda a láska nad lží a nenávistí, jak komentoval historicky první přímou prezidentskou volbu Václav Klaus, je však nabíledni, že vyhrál rozum a cit nad davovou psychózou a přetvářkou. A je tu ještě jeden fenomén, pro který je třeba nad Zemanovým zvolením vyjádřit spokojenost… Miloš Zeman totiž měl být prezidentem ČR už před 10 lety. Byl jasným favoritem volby (která tehdy ještě byla v rukou zákonodárců) a kdyby Vladimír Špidla (ČSSD) nezosnoval vnitrostranický antizemanovský puč, Václav Klaus by se svého prezidentského angažmá nejspíš nikdy nedočkal (pokud by tedy v obráceném gardu nekandidoval až nyní, po 10 letech Zemana v nejvyšší ústavní funkci). Špidla se o podobnou kudlu do zad pokusil znovu před 16 dny, když s největší pravděpodobností on naočkoval Jiřího Dienstbiera k nepochopitelnému agresivnímu napadání Zemana v závěrečné superdebatě kandidátů na ČT před 1. kolem, čímž zařízl Dienstbierovy šance na postup a proměnil do té doby klidného a věcného seriózního kandidáta ČSSD v pomateného »amerického« dravce. Zemanovi však už podruhé neublížil, naopak. Volbou Miloše Zemana si lze oddechnout hned v několika směrech. Nebude ohroženo prolomení restituční hranice datované únorem 1948, nedojde k ohrožení prezidentských dekretů dr. E. Beneše ani k dalším tzv. restitucím (tentokráte majetku sudetských Němců). Karel Schwarzenberg sice ve čtvrtek v Divadle Hybernia ujišťoval, že nic takového určitě nechystá (v případě, že by byl zvolen), ovšem na témže místě o týden dříve toto téma nechtěně otevřel a možná kvůli němu i 2. kolo voleb prohrál. Na Hradě usedne obyčejný Čech a nikoli kníže s rakousko-švýcarsko-německými kořeny, Karel Havlíček Borovský, ale i Masaryk a Beneš tak mohou dál spokojeně odpočívat na věčnosti, protože návrat Schwarzenbergů do české politiky se s určitostí zastaví v Černínském paláci (což samo o sobě je až až – ostudy odsud už České republice ospalý proamerický a proizraelský neobjektivní finalista prezidentské kandidatury udělal víc než dost). Zeman bude také dozajista levicovějším prezidentem, ve smyslu sociálně nepoměrně více cítícím, než by byl předseda TOP 09 a první místopředseda Nečasovy vlády. Jistě bude i aktivnější hlavou státu, nebude jen podepisovat, co mu kdo podstrčí, ale naopak sám bude mít tendenci korigovat šlendriány české politiky či zdejší mediokracie. Bude i vynikajícím řečníkem, k jehož projevům televize nebudou muset připojovat české titulky… A to je moc dobře. Jediné, z čeho tak lze mít oprávněný strach, je Zemanova zahraničně politická orientace. I v této oblasti sice určitě nebude obyčejným poskokem politiky dvojího metru dle diktátu americké administrativy a Tel Avivu, ale svou náklonnost Izraeli čestný předseda SPOZ a expremiér z Vysočiny už stihl ve středu na Nově znovu podtrhnout opakovanou urážkou někdejšího palestinského prezidenta Jásira Arafata. Ani laciné srovnání »diktatur« KLDR a Kuby, které tak rádi používají především nejjednodušší antikomunisté, nebylo důstojno Zemanova intelektu a rozhledu. Zeman podotkl, že na státní návštěvu Kuby nikdy nepojede, což je jistě jeho svaté právo, ale tváří v tvář svému veskrze pozitivnímu vztahu např. k Číně to k Ostrovu svobody prostě není fér! Pokud ovšem bude ochoten o zahraničně politických souvislostech alespoň diskutovat, můžeme směle konstatovat, že vyzrálejší kandidát mezi devítkou nominantů ani nemohl triumfovat. Rozhodně totiž nevyhrál proto, že by brnkal na nacionalistickou strunu, jak mu podsouvají masmédia, nýbrž pokud brnkal, brnkal na vlasteneckou strunu (což je žádoucí). Rozhodně nevyhrál ani proto, že by o svém protikandidátovi lhal, jak na něj unfairově útočí Schwarzenberg, ale prostě proto, že byl v diskusích lepší, věcnější a státničtější. A na rozdíl od kandidáta pravice Zeman v Hybernii podpásově neútočil na VIP oponenty ze soupeřova tábora… Zeman vyhrál, protože se vzepřel koalici mocných, médií i většiny reprezentantů lehké múzy. Byl to nerovný boj, ale právě to, jak sdělil na první vítězné tiskové konferenci, mu paradoxně mohlo pomoci k triumfu… Budiž tak. Spravedlnost zkrátka 26. ledna 2013 zase jednou v našich končinách zvítězila! Roman JANOUCH

Fico: Vyjádření úřadujícího ministra zahraničí ČR nás znepokojila.

Fico: Vyjádření úřadujícího ministra zahraničí ČR nás znepokojila. Je to destabilizující prvek. Fico proti Schwarzenbergovi Navzdory zvyklostem do české prezidentské kampaně vstoupil premiér sousedního státu, slovenský předseda vlády Robert Fico. Zdrženlivost odložil kvůli nehorázným výrokům kandidáta Karla Schwarzenberga o tzv. Benešových dekretech. Schwarzenbergova slova o tom, že dekrety již neplatí a že odsun Němců na jejich základě byl válečný zločin, znepokojila celou slovenskou vládu. »Přiznám, že nás to znepokojilo, protože dekrety jsou součástí právního pořádku jak Slovenské republiky, tak i České republiky. Podle vlády Slovenské republiky jsou dekrety nezměnitelné a nezrušitelné, protože jsou reakcí na výsledky 2. světové války. Aproto jakékoli pokusy zrušit je nebo korigovat vyvolávají vážné zpochybnění výsledků 2. světové války. A proto nás vyjádření úřadujícího ministra zahraničí ČR mimořádně zaskočila. My to vnímáme jako destabilizující prvek,« řekl v rozhovoru pro deník Právo Fico. Fico si je vědom, že vstupovat do předvolební kampaně nebývá zvykem a že to může být vnímáno jako vměšování. Tentokrát však dle svých slov udělal po hlubokém rozvažování výjimku. Jde totiž o mnoho. »Jelikož jde o téma, které vážně zasahuje do národněstátních zájmů Slovenska, považuji toto své vyjádření k jednomu z kandidátů na prezidenta ČR za adekvátní,« obhajuje svůj krok Fico v rozhovoru. Předseda slovenských sociálních demokratů se pozastavil i nad průběhem české prezidentské kampaně. Nezdá se mu zrovna vyvážená. »Mediální názorová jednostrannost, která je zcela evidentní, nemůže nikomu prospět,« zkritizoval Fico zjevné stranění Schwarzenbergovi většinou českých médií.

Pane Schwarzenbergu, Vy se chcete stát českým prezidentem?!

Pane Schwarzenbergu, Vy se chcete stát českým prezidentem?! Doc. PhDr. Ota Lev, CSc. Ve svém dopise občanům, potenciálním voličům, kandidát na prezidentský stolec mimo jiné píše: „Celý život jsem věnoval práci pro naši zemi, ať už v dobách komunistické diktatury nebo v časech rodící se demokracie“. Ptám se: Jakého materiálního či duchovního bohatství se našemu lidu dostalo díky jeho práci pro naši zemi? Zatímco Československo se v druhé polovině 20. století přes všechny omyly i tragické události stalo průmyslově a kulturně vyspělou zemí, jejíž věhlas se schopností dodávat do zahraničí vysoce sofistikované výrobní celky (cukrovary, pivovary, elektrárny apod.) tamějším objednavatelům „na klíč“; v době jeho aktivního působení, „v časech rodící se demokracie“, došlo k demontáži významných průmyslových i zemědělských celků, bohatství, které vytvořily celé předcházející generace a stalo se vlastnictvím českého a slovenského lidu. Toto bohatství se po převratu stalo levnou kořistí velkomajitelů ze západních mocností a nadnárodních společností, nebo bylo vytunelováno. Československo, které se v druhé polovině 20. století řadilo mezi přední vyspělé státy, se v současnosti umisťuje v indexu lidského rozvoje ve třetí, případně čtvrté dekádě členských států OSN. Je to stále ještě významné postavení ve světovém měřítku, ale nadšení z vývoje postavení české či slovenské republiky ve světovém měřítku to rozhodně nevyvolává. Nebo snad lze považovat za přínos pro naši zemi výjezd někdejšího senátora pana Karla Schwarzenberga, coby švýcarského turisty, na Kubu, aby podporoval tamější disidenty proti legální kubánské vládě? Nebo lze za pomoc české zemi považovat jeho ukvapenou iniciativu uznání Republiky Kosovo na výjezdním zasedání vlády v Teplicích 21. května 2008, tři měsíce po vyhlášení jeho samostatnosti v rozporu s rezolucí č. 1244 Rady bezpečnosti OSN, která pojímá Kosovo jako součást Republiky srbské? Navíc krátce na to jeho setkání s představitelem tamější vlády Hašimem Thacim, který byl ještě koncem minulého století Američany považován za teroristu? Na okraj lze podotknout, že dosud – po téměř pěti letech od vyhlášení samostatnosti Kosova – ani většina členských států Evropské unie, natož většina členských států OSN Kosovo neuznala a jako nezávislý stát je dosud neuznala ani Rada bezpečnosti OSN. Či můžeme za práci pro naši zemi považovat jeho iniciativu předloženou na onom výjezdním zasedání vlády v Teplicích (někdejší území Sudet!) za zády rozhořčených Pražanů, týkající se umístění amerického radaru v Brdech, která vyvrcholila 8. července 2008 podepsáním společně s Condoleezzou Riceovou, americkou ministryní zahraničí, smlouvy o umístění radarové základny USA na území Vojenského újezdu Brdy, proti jehož zřízení se aktivně po dlouhá léta stavělo přibližně sedmdesát procent obyvatel? Jako ministr zahraničí loni prosadil, aby na vládní úrovni byla oficiálně přijata delegace vedená představitelem jedné spolkové země Německa, Bavorska, přičemž ten ve své delegaci přivedl k jednání s českou vládou vrcholné představitele Sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), kteří přes půl století programově trvají na zrušení dekretů prezidenta ČSR, jakož i na právu na vlast a na majetek, jehož byli zbaveni mimo jiné v důsledku XIII. článku závěrečného dokumentu postupimské konference čtyř velmocí z 2. srpna 1945. Vyhovění jejich požadavků by bylo mimo jiné jedním z průlomů v hodnocení závěrů druhé světové války. Takového oficiálního přijetí představitelů landsmanšaftu v ČSFR a ČR se nedopustil ani první polistopadový prezident, který krátce po převratu vypustil omluvu na adresu odsunutých sudetských Němců, při první prezidentské cestě opomenul Slovensko a pádil do Bonnu, tehdejšího hlavního města SRN; současný prezident jakékoli jednání na vládní úrovni s představiteli spolkové vlády Bavorska, která kryje Sudetoněmecký landsmanšaft, správně odmítá s odkazem na to, že plnoprávným partnerem v diplomatických jednáních české vlády je spolková vláda Německa se sídlem v Berlíně, nikoliv vlády jednotlivých spolkových zemí. V této souvislosti lze považovat za významné, avšak dosud málo známé publikace Křesťanskosociálního hnutí, zejména periodické vydávání jeho Listů a publikace s podrobnými informacemi o průběhu každoročního srazu odsunutých sudetských Němců, které varují před nebezpečím, které z této strany plyne. Pravda, toto nebezpečí zdaleka neodpovídá síle henleinovského hnutí z 30. let minulého století, ale v souvislosti s nárůstem hnutí neonacistů, kteří se v poslední době dostávají do parlamentů některých spolkových zemí, by rozhodně nebylo moudré si těchto aktivit nevšímat. – Navíc, nemohu se zbavit pocitu zvrácení hodnocení druhé světové války představiteli vítězných velmocí, které by mohlo přispět k takové deformaci ve výkladu dějin, že někteří přepisovatelé dějin by druhou světovou válku mohli hodnotit jako střet dvou diktatur, při němž jedni diktátoři vyvražďovali národy země druhých diktátorů, přičemž země jednoho diktátorského režimu byla poražena v závěru druhé světové války, kdežto druhá skončila o půl století později. K takovému zmatku v pojetí dějin mají nakročeno někteří současní politici a jim sloužící publicisté. Ještě aspoň jeden příklad z nedávné mezinárodní události. 29. listopadu 2012 - v den 65. výročí, kdy Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci č. 181, jíž se měl vyřešit židovsko-arabský konflikt na území britského mandátu Palestina a jejíž rozhodnutí Izrael dosud odmítá, což způsobuje Palestincům těžké oběti - Valné shromáždění OSN hlasovalo o přijetí Palestiny jako pozorovatelského státu do OSN. Výmluvné je toto hlasování: pro přijetí Palestiny se vyslovilo 138 členských států, což je více než dvoutřetinová většina (71,5 %), pouze 9 států hlasovalo proti, ostatní se buď zdržely hlasování nebo nehlasovaly. Mezi těmito devíti státy jsou USA, Izrael, Kanada, Česká republika (jako jediný evropský stát, jediná členská země Evropské unie), Panama a další 4 miniaturní satelitní státy USA (Marshallovy ostrovy, Mikronésie, Palau, Nauru), které dohromady nemají ani čtvrt milionu obyvatel. Byl snad tento postup Schwarzenbergova ministerstva zahraničí pomocí naší vlasti, anebo ji spíše znovu zviditelnil jako věrného satelita USA dávajícího přednost agresívnímu Izraeli před zájmy pronásledovaného palestinského lidu? A na závěr třešničku na dortu. Po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 při televizní diskusi v Otázkách Václava Moravce, když se přešlo k problematice důchodové reformy, podstrčil guru českých diplomatů Vojtěchu Filipovi rukou napsaný lísteček s tímto textem: „Vlastenecky uvědomělí důchodce umírá včas“. (I s gramatickou chybou!) Asi nás chtěl upozornit na to, že jeho strana ve vládě učiní vše pro splnění tohoto hesla co nejdříve. Iniciativy jeho samotného, pánů Kalouska, Drábka (donedávna) a dalších nás o tom denně přesvědčují. Karel Schwarzenberg je nositelem tradic pobělohorské šlechty, stoupencem katolického klerikalismu, prosazovatelem velkorysého daru českého státu zvaného restituce církvím. Je odpůrcem husitství, prezidentů předmnichovské republiky Masaryka a Beneše a je pokračovatelem neslavné protilidové politiky Václava Havla. Vážená čtenářko, vážený čtenáři, učiňme vše mezi svými kolegy, přáteli a spoluobčany, aby člověk s takovouto koncepcí „pomoci naší zemi“ neuspěl, byla by to cesta k nadvládě privilegovaných a do závěsu nejagresivnějších kapitalistických zemí světa.