Stanovisko k situaci na Ukrajině

Stanovisko k situaci na Ukrajině Současná situace na Ukrajině je výsledkem dlouhodobě neřešených a vystupňovaných vnitrostátních konfliktů, které byly podporovány i ze zahraničí. Obyvatelé Ukrajiny trpí ztrátou sociálních jistot, široce rozšířenou korupcí a faktickým rozkladem fungování státu. Naděje na změnu se vždy rozdrobily v pouhý boj o politickou a zejména finanční moc. Oligarchové posilovali, fakticky určovali směry politiky samostatné Ukrajiny. Eskalace problémů, počínaje tzv. Euromajdanem, vyústila prakticky v občanskou válku. Obyvatelstvo marně opakovaně žádalo parlament o schválení zákona o referendu. Přání ruskojazyčného obyvatelstva nebyla kyjevská centrální vláda ochotna připustit. Nakonec došlo ke kroku nevídanému v demokratických parlamentech a to, že legálně zvolená politická strana respektující ústavu a zákony Ukrajiny, respektive její politický klub v parlamentu, byl rozpuštěn. Komunistická strana Ukrajiny dnes stojí před hrozbou úplného zákazu a je jí bráněno zúčastnit se blížících se voleb. Tím je eliminována nepohodlná část opozice. Současný parlament má významně narušenou legitimitu. Jeho uspěchané rozhodnutí uzavřít asociační dohodu s EU nepřispívá k stabilitě ani k obnově demokracie. Zpochybňuje i ratifikační proces této dohody v EU. Ukrajina potřebuje obnovit řádnou správu země. To ale předpokládá úctu k svobodné politické soutěži ve volbách, jejichž termín je stanoven na říjen tohoto roku. Jen tak vznikne vláda s mandátem k tomu vyvést Ukrajinu ze současné krize. Základním a trvalým východiskem z této humanitární a geopolitické katastrofy je mír. Teprve summit v Minsku byl určitým posunem v tomto směru. Stále ještě umírají lidé a ohnisko občanské války trvá. Je nezbytné začít řešit humanitární katastrofu a navázat na minský proces při hledání stability v regionu. Ústřední výbor KSČM, 29. září 2014

Paul Craig Roberts: Rusko na geopolitické křižovatce 26.5.2014 | Russia’s Rise To Global Power Russia’s Rise To Global Power

Paul Craig Roberts Střízlivým pohledem šéfprojektanta „reaganomiky“ „Západní propaganda o událostech na Ukrajině sleduje hlavně dva cíle. Jedním je krycí legenda role, kterou při svržení demokraticky zvolené vlády na Ukrajině sehrál Washington, či snaha odvrátit od ní pozornost. A druhým démonizace Ruska,“ píše Paul Craig Roberts, za Reagana náměstek ministra financí a šéfprojektant reaganomiky. Ač je to „známá pravda, v západních televizních a tištěných médiích není k nalezení. Odposlechnutý telefonát mezi náměstkyní státního tajemníka Viktorií Nulandovou a velvyslancem Spojených států Geoffrey Pyattem odhalil debaty těch dvou spiklenců, který z poskoků Washingtonu má být dosazen jako jeho člověk v nové loutkové vládě. Odposlech telefonátu mezi estonským ministrem zahraničí Urmasem Paetem a představitelkou zahraniční politiky EU Catherine Ashtonovou odtajnil podezření, potvrzená později nezávislými zdroji, že snajpeři, kteří za kyjevských protestů vraždili lidi na obou stranách, stříleli z té strany konfliktu, za níž stojí Washington.“ „Když Washington v roce 2004 inscenoval ´oranžovou revoluci´ a Ukrajina mu přesto nespadla do klína, napumpoval tam podle Victorie Nulandové v následujících deseti letech 5 miliard dolarů. Ty peníze šly do politiků, které si Washington vycepoval, a do nevládních organizací (NGO), které se angažují se v oblasti vzdělání, podpory demokracie a lidských práv, ve skutečnosti jsou však pátými kolonami Washingtonu.“ „Když prezident Janukovyč, po zvážení všech nákladů a výnosů, pozvánku Ukrajiny do Evropské unie nepřijal, Washington své opulentně financované NGOs vyslal do akce. V Kyjevě propukly protesty požadující, aby Janukovyč své rozhodnutí změnil.“ Zprvu byly „pokojné, brzy však nastoupili krajní nacionalisté a neonacisté a vnesli do protestů násilí“. „Místo ´vstupu do EU´ se protesty dožadovaly ´svržení Janukovyče a jeho vlády´“. V „nastalém chaosu Washington dosadil loutkovou vládu a prezentoval ji jako demokratickou sílu proti korupci. Krajní nacionalisté a neonacisté typu Pravého sektoru však začali vydírat i loutkovou vládu.“ A právě v reakci na to se terčem „pohrůžek stala ruskojazyčná populace Ukrajiny.“ „Jižní a východní Ukrajina jsou původně ruská teritoria, přičleněná k Ukrajině sovětskými předáky. Lenin připojil ruská území k Ukrajině v raných letech Sovětského svazu a Chruščov k tomu v roce 1954 přidal Krym. V těchto ruských teritoriích, šokovaných ničením sovětských válečných památníků osvobození Ukrajiny od Hitlera Rudou armádou, zákazem ruštiny jako úředního jazyka i fyzickými útoky na ruskojazyčné občany, propukly protesty. Krym hlasoval za nezávislost a opětné připojení k Rusku a stejně tak i Doněcká a Luhanská oblast.“ „Washington, loutky v EU a západní média popírají, že referenda na Krymu, v Doněcku a Luhansku byla výrazem opravdové a spontánní vůle. Snaží se naopak vytvořit zdání, že protesty i následná referenda inscenovala korupcí, výhružkami a násilím ruská vláda.“ Rozhodnutí obyvatel „Krymu prezentují jako důsledek ruské invaze a anexe“. „Jsou to naprosté lži a zahraniční pozorovatelé voleb to vědí, nemají však žádné slovo v západních médiích, která jsou ministerstvem propagandy Washingtonu. Za Washington lže dokonce i kdysi hrdá BBC.“ „Washingtonu má však interpretaci ´ukrajinské krize´ pod kontrolou. Obyvatelstvo Krymu, Doněcka a Luhanska, prokazující společnou vůli, stigmatizuje jako ´teroristy´. Naproti tomu ukrajinské neonacisty etabluje za členy ´demokratické koalice´. Líčí-li západní média neonacisty jako ´osvoboditele´ protestujících regionů od ´teroristů´, šokuje to tím víc. Rusofobní neonacistické milice se podle všeho stávají armádou loutkové vlády Washingtonu“ za situace, kdy „mnohé jednotky ukrajinské armády odmítají střílet do účastníků pokojných protestů“. A tak „otázkou, již to staví na pořad, je, jak svou partii sehraje prezident Putin. Západní média vydávají jeho zdrženlivost či zdráhání přijmout Doněck a Luhansk zpátky do Ruska za projev slabosti či poddajnosti vůči nátlaku. V Rusku to proti Putinovi bude využito Washingtonem sponzorovanými nevládními organizacemi i ruskými nacionalisty.“ „Putin si toho je vědom, chápe však zároveň, že Washington by ho rád dostrkal ke krokům, dávajícím za pravdu jeho démonizujícímu portrétu. Vyjde-li Putin žádostem Doněcka a Luhanska o začlenění zpátky do Ruska vstříc, Washington z toho znovu vyrobí legendu o ruské invazi a anexi. Putin podle všeho není slabý ani nepodléhá vydírání, z dobrých důvodů však nechce Washingtonu dopřát ještě víc propagandy, zaměstnávající Evropu.“ „Nátlak Washingtonu, aby na Rusko byly uvaleny sankce, naráží v Německu. Německá kancléřka Merkelová je vazalem Washingtonu, německý ministr zahraničí Frank Walter Steinmeier ani německý průmysl však stoupenci sankcí rozhodně nejsou. Vedle závislosti na ruském zemním plynu je ve hře i byznys, který s Ruskem rozvíjí tisíce německých firem, a také to, že na ekonomických vztazích s Ruskem závisí pracovní místa několika set tisíc Němců. Bývalí němečtí kancléři Helmut Schmidt a Gerhard Schröder vykrákali Merkelovou za její patolízalství vůči Washingtonu za uši. Její pozice je slabá právě proto, že se obětování německých zájmů zájmům Washingtonu nepostavila.“ „Putin, který prokázal, že není typicky slabomyslným západním politikem, spatřuje v konfliktu mezi washingtonským nátlakem na Německo a reálnými zájmy Německa příležitost, jak rozložit NATO a EU.“ „Bude Washington“ – „pokud se Německo, tak jako Janukovyč, rozhodne, že v německém zájmu jsou ekonomické vazby s Ruskem, a ne role loutkového státu Washingtonu“ – „s to německou vládu svrhnout a dosadit místo ní povolnější loutku?“ „Německo už má Washingtonu možná dost. Okupováno jeho jednotkami i 69 let po skončení II. světové války, má i Washingtonem vynucený systém školství, interpretace vlastních dějin, zahraniční politiku i členství v EU a mechanismus euro. Mají-li Němci národní hrdost, a jako národ, který se nedávno sjednotil, by nějakou národní hrdost mít měli, pak pro ně tyto washingtonské kurately musí být za hranou přijatelnosti.“ „To poslední, oč Německo stojí, je konfrontace s Ruskem, ať už ekonomická nebo vojenská. Německý vicekancléř Sigmar Gabriel řekl, že ´bylo přirozeně nemoudré vzbudit dojem, že se Ukrajina musí rozhodnout mezi Ruskem a EU´.“ „Pokud se ruská vláda rozhodne, že nadvláda Washingtonu nad Ukrajinou, či kteroukoli z jejích částí po odštěpění, je pro Rusko nepřijatelnou strategickou hrozbou, ruská armáda Ukrajinu, historickou část Ruska, obsadí. Okupuje-li Rusko Ukrajinu, Washingtonu zbude už jen jaderná válka. Země NATO, jejichž existence by byla v sázce, na takovou variantu nepřistoupí.“ „Putin si může Ukrajinu vzít zpátky, kdykoli bude chtít“ - a „obrátit se k Západu, upadajícímu stvoření, které se topí v depresi a vykrádá je kapitalistická třída, zády“. Protože „21. století patří Východu, Číně a Indii. V porovnání s těmito nejlidnatějšími ze všech zemí je enormní expanze Ruska ještě významnější položkou.“ „Šance Ruska na mocensky růst leží na Východě. Rusko nemá sebemenší důvod doprošovat se od Západu uznání. Základem zahraniční politiky Spojených států jsou Brzezinského a Wolfowitzova doktríny hlásající, že Washington musí předcházet vzestupu Ruska. Washington nemá vůči Rusku sebemenší dobré úmysly a bude mu házet klacky pod nohy při každé příležitosti, jež se mu naskytne.“ „Dokud Washington ovládá Evropu, Rusko má coby součást Západu nulové vyhlídky, ledaže by se stalo loutkovým státem Washingtonu, tak jako Německo, Británie a Francie.“

Církev a normy EU

Církev a normy EU Podle Jeho Eminence Miloslava Vlka se komunisté dopouštějí ve věci církevních restitucí komunistické propagandy (viz článek Filipovy báchorky, který pan kardinál umístil na své webové stránky 9. srpna 2014). Myslím si, že si s jeho článkem hravě poradí každý právník, a vodítkem jim mohou být vyjádření tak renomovaných právníků, jako jsou Mikule a Pavlíček. Zaklínání se právním státem a demokratickými institucemi Jeho Eminenci nepomůže. Že právní poměry v České republice jsou špatné, ví po mnoha letech zkušeností s nimi v naší zemi každý. Nebo je arcibiskupský palác natolik mimo dění v České republice, že nevidí, jak se vytváří postupně právo pro vyvolené, a občané jsou jeho obětí? Vždyť už babylonský král Chamurappi si přál, aby zákon chránil ty slabší... Miloslav RANSDORF Zákon o církevních restitucích má rozměr právní, ekonomický, historický a morální. Já přidám ještě jednu rovinu: je v souladu s evropskými právními normami? Je v pořádku, že se římskokatolické církvi dostalo faktické možnosti podnikat? Srovnává se to s jejím postavením ve společnosti? Je v pořádku to, že odhad půdy, která je předmětem takzvaných restitucí, je až čtyřikrát větší, než tomu bylo v necírkevních restitučních případech? Myslí si pan kardinál, že je v souladu s právními zásadami EU a její právní praxí, aby tu zákonem zavládla nerovnost v ekonomických (tržních) vztazích? Jak to, že církevní subjekty jsou oproti jiným restituentům zvýhodňovány? Bude evropským institucím jedno, že se tu otevírá brána dokořán spekulaci a dalšímu kolu rabování naší země? Nevím, ale církvi a jejím představitelům asi chybí jakákoli sebereflexe. Komunistům ne, i když je z toho pan kardinál podezírá. Komunisté totiž vědí, že silou vnucené zákony nic nevyřeší. Jsou jen základem pro budoucí nespravedlnosti. Miloslav RANSDORF, poslanec Evropského parlamentu (KSČM)

Sankce povedou jen k ohrožení Evropy

Ukrajina v NATO = válka v Evropě. Demonstrace iniciativ konaná před Úřadem vlády ČR 3. září 2014. FOTO – Haló noviny/Radovan RYBÁK Sankce povedou jen k ohrožení Evropy K velmi napjaté mezinárodní situaci se vyslovili představitelé občanských iniciativ usilujících o mírové řešení sporů mezi národy, a také mluvčí Spojenectví Práce a Solidarity (SPaS). Jejich apel zní jednohlasně: »ne« válce a sankcím, »ano« diplomacii a jednání. SPaS ústy Ilony Švihlíkové, Jana Kavana a Milana Neuberta ocenilo současný postoj premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD), jenž si vyhradil právo na připomínky k návrhu Evropské komise na další kolo sankcí vůči Ruské federaci. »Historické zkušenosti z uplatňování sankcí proti Kubě, bývalé Jugoslávii, JAR, Iráku nebo Íránu prokazují, že sankce jsou buď neúčinné, nebo dokonce kontraproduktivní,« jsou přesvědčeni mluvčí s tím, že ani irácký diktátor Saddám Husajn nebyl ohrožen přísnými sankcemi, které na něj byly uvaleny, a »proto tzv. koalice ochotných vedených USA přikročila k vojenské invazi«. A dnes jsme svědky »katastrofických důsledků tehdejšího tragického rozhodnutí«. Sankce podle SPaS povedou jen ke zvýšení napětí, k většímu ohrožení bezpečnosti Evropy a k větším překážkám pro budoucí dohodu o potřebném politickém uspořádání Ukrajiny. Tuto zemi je, dle mluvčích, absurdní nutit k tomu, aby si vybrala mezi EU a Ruskou federací, když bude potřebovat ke svému přežití dobré vztahy s oběma stranami. Negativní dopad sankcí již pochopili představitelé Slovenska, Maďarska, Rakouska, Itálie, Finska či Kypru, připomínají. Stejně nebezpečné a eskalující je otevírání otázky členství Ukrajiny v NATO. »Jakékoliv přiblížení aliančních vojsk k ruským hranicím vytvoří nejnebezpečnější situaci od konce světové války,« varují mluvčí Spojenectví. Proto jsou jediným řešením diplomatická jednání za účasti představitelů EU, Ruské federace, kyjevské vlády i zástupců východoukrajinských povstalců, dojednání příměří a zahájení jednání o post-konfliktním státoprávním uspořádání, včetně federalizace Ukrajiny. Iniciativy se obrátily na premiéra Zástupci organizací jako Studenti proti válce, NE základnám, Nezávislá média, Strana demokratického socialismu či Hnutí za přímou demokracii vnímají současné rozdělení české společnosti a růst nenávisti mezi lidmi. Důvod spatřují také v neobjektivitě některých médií. »Mnoho lidí, kteří nemají další zdroje informací nebo je nehledají, už zcela podlehlo záměrné mediální masáži a propagandistické rétorice proti Rusku a Rusům... Viděli jsme, jak byly komentovány olympijské hry v Soči, uvědomujeme si geopolitické a ekonomické zájmy USA cíleně narušující soužití ve světě, viděli jsme ekonomicky nevýhodnou asociační smlouvu předloženou Ukrajině... Vnímáme zneužití Majdanu, hrůzy Oděsy, uctívání Bandery jako hrdiny, zatímco domobrana Donbasu je v našich médiích nazývána teroristy,« napsali v dopise, který byl předán do kanceláře předsedy vlády. Eskalace napětí může podle iniciativ vyústit až k záměrně vyprovokovaným střetům v ulicích našich měst a k porušení práva na bezpečí. Vedeny těmito obavami proto premiéra žádají, aby projednal tato rizika a nalezl způsob, jak jim čelit. »Jasné vymezení mantinelů - co je a co už není demokratické chování, zákaz všech uskupení, která sympatizují s fašismem a jeho nátlakovými až teroristickými metodami, jistě napomohou ke zklidnění situace v naší vlasti,« jsou přesvědčeny. Signatáři dopisu považují žádost ukrajinského prezidenta o vstup do NATO za nebezpečnou. Podobně nebezpečné by bylo podle nich i rozhodnutí o zbudování základny NATO s cizími vojsky na území ČR. »Je pro nás nesrozumitelné, čím je podloženo rozhodování orgánů EU,« napsali dále zástupci iniciativ premiérovi. »Byla svržena legitimní vláda Ukrajiny, ukrajinský parlament začal přijímat protiústavní kroky nerespektující národní menšinu, potlačují se některé politické strany, narůstá činnost fašistických i neonacistických skupin a v zemi operují soukromé armády, které rozhodně nehájí zájmy všech Ukrajinců. Představitelé EU, naši politici, jezdili na Majdan s požadavkem nepoužit sílu k řešení vnitrostátní situace. A dnes? Orgány EU podporují trestní výpravy vedoucí k beztrestnému zabíjení nevinných civilistů a k humanitární katastrofě!« Proto nesouhlasí s vybudováním cizí vojenské základny na území Ukrajiny, požadují vyslání humanitárního konvoje k trpícímu východoukrajinskému obyvatelstvu, a sdělili premiérovi i další své postoje, jež jsou uvedeny níže v plném znění. (mh) Vážený pan Bohuslav Sobotka předseda vlády ČR Nábřeží E. Beneše 4 118 01 Praha 1 – Malá Strana Vážený pane premiére, sdílíme Vaše pochyby o účinnosti sankční politiky EU proti Rusku. Jsme potěšeni, že tento Váš postoj zastávají nejen premiér SR Robert Fico, ale i další představitelé evropských států a jejich voliči. Jako zástupci níže podepsaných občanských iniciativ vnímáme, že česká společnost je v názoru na motivy, příčiny, eskalaci a řešení komplikovaných dějů na Ukrajině rozdělená. Důvod rozdělení společnosti spatřujeme zejména v neobjektivitě veřejnoprávních i komerčních médií, především pak ale ve zpravodajství ČT. Mnoho lidí, kteří nemají další zdroje informací nebo je nehledají, už zcela podlehlo záměrné mediální masáži a propagandistické rétorice proti Rusku a Rusům. Viděli jsme například, jak byly komentovány olympijské hry v Soči, uvědomujeme si geopolitické a ekonomické zájmy USA cíleně narušující soužití ve světě, viděli jsme ekonomicky nevýhodnou asociační smlouvu předloženou Ukrajině. Vnímáme nespokojenost Ukrajinců. Vnímáme Krym a sankce proti jeho obyvatelům. Vnímáme zneužití Majdanu. Vnímáme hrůzy Oděsy. Vnímáme uctívání Bandery jako hrdiny, zatímco domobrana Donbasu je v našich médiích nazývána teroristy. Tím se nenávist mezi politiky a názorovými skupinami přelévá z místa vzniku, tedy Ukrajiny, až do naší země. Je velmi znepokojující, že tato nenávist - podněcovaná bohužel i neobjektivními informacemi v ČT - rozděluje už i přátele a rodiny. Eskalace napětí může vyústit až k záměrně vyprovokovaným střetům v ulicích našich měst a k porušení práva na bezpečí. Proto Vás, pane premiére, žádáme, abyste ve vládě tato rizika projednali a nalezli způsob, jak jim předvídavě a srozumitelně čelit. Jasné vymezení mantinelů - co je a co už není demokratické chování, zákaz všech uskupení, která sympatizují s fašismem a jeho nátlakovými až teroristickými metodami, jistě napomohou ke zklidnění situace v naší vlasti. Jako státník opírající svou autoritu o výsledky svobodných voleb máte odpovědnost nejen za vnitrostátní politiku, ale současně i za hájení národních zájmů v EU a ve světě. Proto uvítáme - a všemi svými silami podpoříme - Váš oprávněný apel na ostatní evropské partnery v tom smyslu, že pokud nebudou vyšetřeni viníci zabíjení na Majdanu, viníci upalování lidí v Oděse, pachatelé sestřelení malajsijského letadla, lidé odpovědní za vznik humanitární katastrofy na jihovýchodní Ukrajině, nelze uplatňovat sankce vůči Ruské federaci. Tyto sankce zcela zbytečně a nespravedlivě prohlubují příkop mezi EU a RF. Žádost současného prezidenta Porošenka - představitele nejednotné země, kde probíhá občanská válka - o urychlený vstup Ukrajiny do NATO, je podle našeho názoru naprosto nerealistická, a navíc i nesmírně nebezpečná. Podobně nebezpečné by bylo i rozhodnutí o zbudování základny NATO s cizími vojsky v naší zemi. Na tom se shoduje většina obyvatel ČR, což vyplývá z průzkumů veřejného mínění i z debat na sociálních sítích. Je pro nás nesrozumitelné, čím je podloženo rozhodování orgánů EU. Protože my vidíme toto: byla svržena legitimní vláda Ukrajiny, ukrajinský parlament začal přijímat protiústavní kroky nerespektující národní menšinu, potlačují se některé politické strany, narůstá činnost fašistických i neonacistických skupin a v zemi operují soukromé armády, které rozhodně nehájí zájmy všech Ukrajinců. Představitelé EU, naši politici, jezdili na Majdan s požadavkem nepoužit sílu k řešení vnitrostátní situace. A dnes? Orgány EU podporují trestní výpravy vedoucí k beztrestnému zabíjení nevinných civilistů a k humanitární katastrofě! V rozporu s hodnotami, na nichž je oficiálně zbudována EU, podporují evropští politici prezidenta Porošenka, který je součástí krize vyvolané na Ukrajině, jednají s nacionalistickými a fašistickými silami typu Pravý sektor a strana Svobody. Avšak my, občané České republiky, se odmítáme vzdát odpovědnosti za další vývoj Evropské unie. Nebudeme podporovat žádné - ani skryté - tendence k fašismu, nacismu, a to ani na Ukrajině. Požadujeme, aby jejich existence byla v médiích sdělována. Odmítáme být spoluvinni za podporu ukrajinské armády, která zabíjí vlastní občany, ženy, děti a starce. Odmítáme vstup Ukrajiny do NATO. Nesouhlasíme s vybudováním cizí vojenské základny na území Ukrajiny. Odmítáme cizí vojenské základny v ČR. V závěru našeho otevřeného dopisu Vás žádáme: Prosazujte okamžité ukončení bojů, klid zbraní - a tím i zastavení zabíjení. Odmítněte na summitu NATO ve Walesu myšlenku jak na přijetí Ukrajiny do tohoto paktu, tak i použití sil NATO k řešení ukrajinské krize. Prosaďte, aby EU ke konfliktem postiženým částem Ukrajiny vyslala humanitární pomoc. Vážený pane premiére, i kdyby v České republice byla zatím jen menšina občanů, která sdílí naše postoje, respektujte prosím práva menšin v souladu s demokratickými principy a naše názory Evropské unii tlumočte. Studenti proti válce, Dana CHVALOVSKÁ NE základnám, Eva NOVOTNÁ Nezávislá média, Lenka PROCHÁZKOVÁ Strana demokratického socialismu, Milan NEUBERT Hnutí za přímou demokracii, Marek ŘEZANKA V Praze dne 3. září 2014 ---------------------------------------------------------------------- Stanovisko Spojenectví Práce a Solidarity (SPaS) k protiruským k sankcím: »NE« válce a sankcím, »ANO« diplomacii a jednání V napjaté situaci, kdy na východní Ukrajině denně umírají další lidé, včetně stovek nevinných civilistů, kdy místo diplomatického jednání o okamžitém příměří a o mírovém vyřešení daného konfliktu napětí stále eskaluje, haraší se zbraněmi a předkládají se stále přísnější sankce, chceme vyjádřit podporu současnému postoji premiéra Bohuslava Sobotky. Český premiér si vyhradil právo na připomínky vůči nejnovějšímu návrhu Evropské komise na další kolo protiruských sankcí a zdůraznil, že nechce roztáčet spirálu sankcí, které mohou ztížit nebo i znemožnit diplomatické řešení konfliktu. Česká pravice zcela nelogicky nazvala statečný postoj premiéra zbabělstvím a podporou politiky tzv. appeasementu. Pravicoví politici, podporovaní významnou částí sdělovacích prostředků, včetně ČT, odmítají vnímat skutečnost, že sankce neměly a nikdy nebudou mít žádný dopad na politiku Ruské federace. Historické zkušenosti z uplatňování sankcí proti Kubě, bývalé Jugoslávii, JAR, Iráku nebo Iránu prokazují, že sankce jsou buď neúčinné, nebo dokonce kontraproduktivní. Autoritativní režim Ruské federace je schopen ustát jakékoliv ekonomické sankce. Pokud by menší část obyvatel protestovala proti zhoršení jejich životní úrovně, tak je posílené represivní složky režimu snadno potlačí. Většina obyvatelstva se semkne kolem svého vedení, což dokazuje neustálý růst popularity prezidenta Putina. Dokonce ani irácký diktátor Saddám Husajn nebyl ohrožen přísnými sankcemi, které na něj byly uvaleny, a proto tzv. koalice ochotných vedených USA přikročila k vojenské invazi. Dnes jsme svědky katastrofických důsledků tehdejšího tragického rozhodnutí. I velký stát se může pod tlakem sankcí dostat do izolace, kdy pocit ohrožení povede k prudkému vzedmutí nacionalismu a k posílení represivního aparátu policie a armády. Sankce tedy povedou jen ke zvýšení napětí, k většímu ohrožení bezpečnosti Evropy a k větším překážkám pro budoucí dohodu o potřebném politickém uspořádání Ukrajiny, kterou je absurdní nutit, aby si vybrala mezi Evropskou unií a Ruskou federací. Ukrajina, která čelí obrovské ekonomické a politické krizi, bude ke svému přežití potřebovat dobré vztahy s oběma stranami. Negativní dopad současných ekonomických sankcí bude největší na ty členské státy Evropské unie, které mají významné obchodní vztahy s Ruskem, včetně České republiky. To již pochopili představitelé například Slovenska, Maďarska, Rakouska, Itálie, Finska či Kypru. Sankce však v žádném případě nemají nejmenší šanci změnit politiku ruské vlády. K eskalaci napětí v celém regionu mohou nepochybně přispět také snahy některých politiků otevírat otázku členství Ukrajiny v NATO. Jakékoliv přiblížení aliančních vojsk k ruským hranicím vytvoří nejnebezpečnější situaci od konce světové války. Jediným řešením je diplomatické jednání za účasti představitelů EU, Ruské federace, kyjevské vlády i zástupců východoukrajinských povstalců. Je nutné okamžitě dojednat příměří a zahájit seriozní jednání o post-konfliktním státoprávním uspořádání, včetně federalizace, která tak může zachovat územní celistvost státu a současně zajistit obyvatelům východní Ukrajiny významný podíl na rozhodování o kvalitě jejich životů. Jan KAVAN, Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, Milan NEUBERT, mluvčí SPaS V Praze dne 3. září 2014