Z Brna do Pohořelic, krvavá cesta do nebe

Vážená paní redaktorko, rok co rok s neúprosnou pravidelností se opakují vzpomínky na divoké vyhnání němců z Brna koncem května v roce 1945. Předesílám, nemělo se to stát, leč stalo se! To je historický fakt, jako je historickým faktem i to, že mnozí z těch žen a starců se chodili dívat na popravy českých vlastenců v Kanicových kolejích, jako na nějaké divadelní představení…Ach, Kounicovy koleje, ještě 14. dubna tam proběhly poslední popravy, mezi nimi mimo jiné byl popraven necelých 11 let starý Miloš Prudil z Louky u Olešnice, nebo Marta Škrabalová 16 roků z Tasovic, slyšeli něco, autoři toho díla (Brněnský pochod smrti) , o popravách v Letovicích? Ty se odehrály asi 8. května 1945, popravčímu oddílu velel sudetský Němec Kuka, kdoví zdali v jeho oddílu nebyli i nějací muži z Brna nebo odjinud ze Sudet, ostatně to není tak důležité byli asi jinde. Pokud se týká nevinnosti dospělých brněnských němců asi téměř na každém z nich je kousek viny, byl jsem tenkrát kluk, ale dobře si pamatuji to frenetické jásání a vítání německé armády, jaké předvedli „utlačovaní ubozí“ němečtí Brňané v březnu 1939. Mám dokonce z té doby osobní zážitek, bylo to v září 1938 (to mi bylo 9 let) šli jsme s tatínkem po Masarykově ulici, měli jsme smůlu, právě tam probíhala „klidná“ demonstrace utištěných němců rozbíjeli výklad na Plačkově obchodě a já s dětskou naivitou jsem se česky zeptal co to dělají, tatínek mě nestačil odpovědět a dostal ránu do obličeje, chytl mě do náruči a utíkal se mnou k nádraží, jistě chytl ještě několik ran, já si jen pamatuji jeho zkrvavený obličej, zřejmě šlo o nedorozumění, ubozí nevinní a po šesti letech tak krutě nespravedlivě potrestaní. Paní redaktorka je zřejmě dost povrchně, ba, přímo špatně informována když označuje, že divoký odsun brněnských němců předznamenal celkové vysídlení německého obyvatelstva z ČSR, ne, nebudu se odvolávat na Postupimskou konferenci, ta dle mnohých neřekla prý jasné ANO k odsunu, ovšem podotýkám, neřekla ani NE! To se týká nejen Československa ale i jiných zemí, na východě i Polska a na západě Holandska, Belgie (byť se to netýkalo tolika německých občanů, jako v ČSR) a dalších zemích. Nebo, že by akce „spravedlivých utlačovaných“ občanů českého Brna, s dělníky z místní Zbrojovky byla tak inspirativní nejen pro ČSR, ale i pro celou Evropu? Nebuďme tak naivní, způsobila to celková nálada proti těm, kteří rozpoutali válku, dosud nejhorší válku v dějinách lidstva, a to byli němečtí fašisté za pasivního přispění zbytku německého národa (tím chci říci, že ne všichni němci byli fašisté a němečtí antifašisté byli zlikvidováni první), totéž se týká i těch občanů německé národnosti žijících v ČSR. Válka je vždy nespravedlivá a žel odnáší to i naprosto nevinní lidé, třeba i jen proto, že nepatří k vítězům a k nim, v tomto případě, nepatřili brněnští němci. Tím nechci omlouvat, co se stalo, vůbec nesouhlasím s tím, jak to bylo provedeno, chci jenom říci, že chápu, proč se to stalo, už i proto, že jsem v té době žil. Ostatně, vyhánění není nic nového, není to český vynález, několik let před oním osudným rokem 1945 byl rok 1938 a v tom roce bylo z pohraničí, vyhnáno nejméně 250.000 českých občanů, kým asi? Nebudu vypočítávat, počet křivd a zločinů spáchaných během šesti let okupace, byl by to pěkně dlouhý výčet a v mnoha případech bez pamětníků, nedožili se, aby své příběhy mohli vykládat zapáleným mladým lidem, kteří buď z neznalosti, anebo z prosté naivity se domnívají, že dějiny krutosti a křivd se začaly odvíjet až po válce v květnu 1945. Vy, jako publicistka, jistě víte, že dějiny nezačínají nějakým určitým datem, ale že historie je řetězem příčinných souvislostí, zkrátka každá příčina má svůj následek a bohužel takovým následkem byl i „divoký“ odsun němců z Brna. Domnívám se, že Vy, jako novinářka, můžete ty mladé autory navést k tomu, aby začali pátrat po událostech a příčinách, které vedly až k oné květnové noci 1945. Ono vůbec v denním tisku mi chybí více zmínek o různých výročích, na příklad výročí narození TGM, vím, není to žádné kulaté číslo je to pouhých 162 let, ale mohl bych namítnout, že divoký odsun nemá také žádné kulaté jubileum, je to pouhých 67 let a pokud se jedná o významnější datum, tak je to 7. březen 1850. Podobných dat, na něž náš tisk a i jiná media zapomínají, ať úmyslně, nebo nedopatřením, by se našlo více, jenom se zamyslet! Myslím, že jsem toho napsal již dost, zdravím Vás a přeji mnoho úspěchů ve Vaší práci. Eduard Dvořák, Vavřinec, 2. dubna 2012 P.S.: Toto je reakce na článek v Deníku 2. dubna 2012, „Z Brna do Pohořelic, krvavá cesta do nebe“.

Článečky Mladé fronty Dnes byly pro zasmání

Článečky Mladé fronty Dnes byly pro zasmání Návštěva papeže Benedikta XVI. na Kubě ve dnech 26.- 28. března se stala záminkou k osočování kubánských představitelů a kubánského lidu našimi médii, či samozvanými organizacemi. Všichni společně v jednom šiku šířili nenávist opírající se o polopravdy, či zcela vymyšlené lži. Prim hrála Mladá fronta Dnes svými drobnými článečky. Dne 27. března zveřejnila, že na více než 11 milionové Kubě se ke katolické víře hlásí zhruba 10 procent lidí. Z toho autor uvedený pod značkou (leš) vyvodil závěr, že pramalý zájem o katolickou víru má na svědomí komunistický režim. 361 kněží, kteří v zemi dle autora působí, byli řadu let perzekuováni. Dne 30. března již Jaroslav Šebek hlásá, že ke katolické církvi se hlásí na Kubě kolem 60 procent obyvatelstva, a to dle autora může sehrát významnou úlohu při přechodu od komunistické vlády k nějaké formě pluralitnějšího režimu. Dva články, dva abnormálně rozdílné údaje, o které se opírají další dedukce autorů. A aby toho nebylo málo pro zblbnutí čtenářů, Jan Jandourek v jiném článečku uvádí, že papež v zemi Castrů bude možná jako Amadeus. Než k tomu závěru dojde, pokládá si otázku, zda-li papežové mají vůbec jezdit do zemí , kde panují diktátorské režimy. Autor je také vyjmenovává. Staví vedle sebe Fidela Castra, Daniela Ortegu, generála Pinocheta a generála Jaruzelského. Stavět Fidela Castra vedle Pinocheta, to už je výplod nemocného člověka. Proto tento autor může dát a dává do souvislosti i natáčení filmu Amadea v Praze s Kubou. Natáčení údajně změnilo atmosféru komunistické Prahy a papež dle autora změní atmosféru na Kubě. Tak tedy tři autoři během třech dnů napřed představili téměř zlikvidovanou katolickou církev, pak ji rozvinuli do nebývalé šíře, a nakonec ji postavili do čela osvobozeneckého hnutí. Vyronili ještě pár slziček nad opomenutou desítkou disidentů a nad jedním protirevolučně vyvolávajícím člověkem v Santiagu de Cuba. Všichni autoři však zapomněli na kubánský lid a na historickou pravdu. Fidel Castro je pro Kubánce bůh na zemi. Své postavení ve společnosti si vydobyl útokem na kasárna Moncada, vítězstvím nad Batistou, vítězstvím na pláži Girón, vládnutím v prospěch obyčejného lidu a mnoha dalšími postoji vždy v prospěch Kuby. K náboženství a tedy i k římsko-katolické církvi byl vždy tolerantní. Kubánská ústava prosazená Fidélem Castrem uznává a zajišťuje od prvopočátku jeho vládnutí svobodu vyznání, právo každého občana vyznávat jakékoliv náboženské smýšlení a prosazovat je v rámci zákona. To ví každý žijící člověk na Kubě. Ví také, že katolická církev na Kubě se zdecimovala převážně sama. Ano, před revolucí se k římsko-katolické církvi hlásila většina Kubánců. Museli! Do kostela jich chodili sotva 10 procent. Stejně jako nyní. Ukrytá čísla jsou u pokračovatelů otrockých rodů, které tajně vyznávaly přírodní animistické kulty. Dodnes většinu na Kubě tvoří právě přežilé kmenové náboženské spolky. Nejvíce jich má Santeria. Hodně na Kubě je protestantů, a až někde za nimi se řadí římsko-katolická církev. Nejvíce je však nevěřících. Ano, po vítězství revoluce bylo vyhoštěno 140 katolických knězů pro prokázané reakcionářské činnosti. Dalších 400 kněží odešlo však dobrovolně z Kuby spolu s inteligencí do exilu v USA. Svým osobním rozhodnutím chtěli likvidovat rodící se režim. Nezlikvidovali režim, ale způsobili potíže římsko-katolické církvi. Do pomyslné války s Kubou vstoupil v té době i Vatikán- přerušil diplomatické styky. Každý Kubánec také ví, že Kuba se stará i o kostely, modlitebny, hřbitovy a jiné sakrální stavby. Sám jsem osobně se stovkami turistů navštívil kostel v Havaně, Cienfuegos, Camaguey, Santa Clara, Bayamo, Santiago de Cuba a Cobre. Svítí novotou, zejí prázdnotou a obdivuje je každý rok přes 2,2 miliony turistů. Scestné báchorky, které slyšeli doma je jenom rozesmívají. Každý Kubánec také ví, že Kuba nebude měnit socialistický systém, zohledňující prvky Marxe, Lenina, Martího a Castra. Tato ideologie odpovídá jejich zájmům. To si vzájemně odsouhlasili v referendu a zakotvili v ústavě. Nic na tom nezmění ani naši pisálkové, ani návštěva papeže na Kubě. Odpověď na otázku diktátorství Castra už dávno dala Danielle Miterandová , manželka bývalého francouzského prezidenta, která řekla a napsala: »Mezi Castrem a slovem diktátor vidím velký rozdíl. Copak se diktátor může dostat k moci z vůle lidu? Nemůže! Bude se diktátor starat v první řadě o vzdělání své populace, zakládat lékařskou fakultu? Na Kubě bylo 95 procent lidí analfabetů. Castro jim dal vzdělání. To přece není v zájmu nějakého diktátora! Bude diktátor rozdělovat půdu zemědělcům? Myslím, že sociální revoluce byla v případě Kuby na 100 procent úspěšná. Je tady však embargo USA. Kuba je již mnoho let ve válce. Jak chcete mít absolutně demokratickou svobodu. Jak se může stát vyvíjet, když válka pokračuje? Fidelovi Castrovi, což je mimochodem velká osobnost, klidně řeknu, když s něčím nesouhlasím, ale velmi dobře mu rozumím«. Blokádu Kuby USA papež odsoudil. S potěšením přijal i pomoc Kuby prostřednictvím umožnění studia desetitisícům lékařů, navrácení nebo zlepšení zraku 2,2 milionům lidí s nízkými příjmy ,naučení číst a psát 5,8 milionů negramotných z jiných zemí. Přijal také zprávu o léčení více než 20 tisíc dětí z Černobylu. To zaznělo z úst Raula Castra při uvítacím projevu na letišti v Santiago de Cuba. O tom však naši novináři nemohou psát. Omlouvám je za to. Jozef ŠTOFAN, předseda brněnské pobočky Česko-kubánského přátelství

Levá fronta mobilizuje před volbami

Před nedělními prezidentskými volbami ve Francii zintenzivnily svou kampaň všechny soupeřící tábory. Ten levicový, který stojí za europoslancem GUE/NGL Jean-Luc Melenchonem, vydal už zkraje oficiální kampaně zajímavou mezinárodní výzvu za úspěch Levé fronty... My, akademičtí pracovníci, intelektuálové, spisovatelé, umělci, my, představitelé politických sil, odborových hnutí a občanských organizací, my všichni, co se angažujeme demokratickou formou v politických a společenských hnutích na potlačení ničivých důsledků globálního kapitalismu, vydáváme toto prohlášení. Nejen v naší zemi, ale všude na světě jsme svědky toho, jak se z demokracie stává oligarchie, jakou za sebou nechává globální kapitalismus spoušť v sociální oblasti a jaké ekologické katastrofy způsobuje. Odpor se stupňuje S uspokojením konstatujeme, že odpor a boj proti tomuto ekonomickému uspořádání se nejen stupňuje, ale že se začíná i organizovat. Z velké vlny protestů se rodí široké planetární hnutí. Dokladem toho je Latinská Amerika. Na základě regionálních smluv založených na solidaritě, spolupráci a na suverenitě jednotlivých států vlády tohoto kontinentu opouštějí neoliberální politiku. Evropa, pilíř světového kapitalismu, se stala od roku 2008, tedy od začátku finanční krize, epicentrem celosvětové hospodářské krize. Její obyvatelé, její převážná část, se stali obětí strukturálnímu přizpůsobování ekonomice stejně brutálně, jako se to dělo v letech 90. a na začátku roku 2000 na jižní polovině zeměkoule. Aktéři jsou pořád stejní: konzervativní nebo tzv. soc. dem. vlády a Mezinárodní měnový fond. Zlověstná trojka MMF doplňuje Evropská komise a Evropská centrální banka. Vytvořily společně zlověstnou a všeschopnou tzv. trojku, která ordinuje a »radí« vládám, jak provádět tzv. úsporná opatření. Tyto rady a předpisy mají ovšem kruté následky pro veškeré obyvatelstvo. Vzestup politického hnutí Levá fronta ve Francii je proto velmi dobrá zpráva. Protože jestliže chceme zabránit tomu, aby nás naše vlády zavedly do politiky úsporných opatření na věčné časy, chceme-li se ubránit hospodářské recesi, chceme-li zabránit převzetí moci nějakými reakčními a autoritářskými vládami, potom je růst preferencí Levé fronty přímo nutností. Hlas Francie má ve světě velkou váhu, odvoláváme se na Osvícence, Francouzskou revoluci 1789, Pařížskou komunu, vládu lidové fronty 1936, protifašistický odboj... Levá fronta ztělesňuje obnovení této historické tradice socialismu, sociální emancipaci, pokrok a všeobecný lidský rozvoj. Bere v úvahu naléhavou nutnost zachovat ekosystém v celosvětovém měřítku, ale i ekologický dluh industriálních zemí vůči ostatním státům světa.....

Třináct lží české vlády ODS, TOP09, VV.

Profesor Krejčí Profesor Oskar Krejčí (*1948) je známý český politolog, autor více než dvaceti knih a tisíců článků, analytických statí a studií. Je prorektorem Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů v Praze, přednáší na fakultě politických věd v Banské Bystrici a je vědeckým pracovníkem Ústavu politických věd Slovenské akademie věd v Bratislavě. Zdroj: veřejný internet … Zapsala Helenka DVOŘÁKOVÁ – 20.2.2012. Třináct lží české vlády ODS, TOP09, VV. Lež první: Programové prohlášení koalice: Nezvýšíme daně, ani odvody na sociální pojištění. Pravda: A co povodňová daň, zdanění stavebního spoření, vyšší daň z nemovitostí, a hlavně zvýšení DPH na 20%? Aktualizováno: nově na 20%, 14% a posléze jednotných 17,5%. Lež druhá: „ODS v žádném případě nepřipravuje zavedení poplatků ve zdravotnictví“ (Nečas – 21. 5. 2006) Pravda: Přichází leden 2008 a ODS zavádí regulační poplatky ve zdravotnictví. Lež třetí: Vláda tvrdí, že už za 30 let se dosavadní důchodový systém zhroutí, protože na jednoho pracujícího bude připadat jeden důchodce. Pravda: Se zohledněním postupně se prodlužující průměrné délky dožití2 (a posouvání věku odchodu do důchodu), která se v posledních 20 letech podle demografických studií plynule prodlužuje o tři měsíce za rok, by ale počet lidí v produktivním věku na jednoho člověka v důchodovém věku klesl v příštích šedesáti letech podle demografických propočtů jen nepatrně, a to z 2,9:1 na 2,8:1. Nikoli tedy na 1:1 jak lže vláda. Vyplývá to z expertních propočtů provedených na základě aktualizované prognózy předních českých demografů. (zdroj: Novinky.cz). Lež čtvrtá: Na celkové pokrytí nákladů důchodové reformy budeme potřebovat až 300 mld. korun Pravda: Podle finančních expertů by reforma stávajícího prvního (státního) pilíře a stávajících penzijních fondů přišla na sotva desetinu této částky. Přitom výsledky by byly úplně stejné. Lež pátá: Bez sjednocení DPH na 20% není možné důchodovou reformu provést. Pravda: DPH nemá s důchodovou reformou absolutně nic společného. Má pouze zajistit odliv peněz do soukromých kapes a největší tunel v novodobé historii. Potřebné náklady na reformu jsou 20 miliard ročně a to by zcela hravě pokryly příjmy ze zisků ČEZ(20 miliard). K dispozici by mohly být i výnosy ze zdanění hazardu (7 miliard), a zavedení progresivní daně (5 miliard). Navíc má vláda ještě v rukávu možnost čerpat z privatizací a hlavně ušetřit okamžitým zprůhledněním státních zakázek, při kterých mizí stále stovky miliard. Doplněk: Jak se ukázalo, oněch 20% nebylo vůbec nutných a vláda od nich nakonec couvla. Lež šestá: Dopady DPH zvýšené na 20% vyčíslila vláda na jednoho obyvatele 250 korunami měsíčně. Pravda: Podle skutečně reálných propočtů však doplatí na reformu každý občan 1100 korun měsíčně. Lež sedmá: Nečas: Tento stát má nejlepší prorodinnou politiku v Evropě! Pravda: Ona prorodinná politika pochází téměř celá ještě z let socialistického státu. Novodobé vlády ji pouze mírně upravovaly. Podpora rodin s dětmi se v posledních letech naopak snižuje, neexistuje vůbec žádná podpora absolventů středních a vysokých škol při nástupu do zaměstnání.3 Lež osmá: Zavedením dalšího pilíře do důchodového systému, tedy soukromých fondů, do nichž se bude dobrovolně spořit 3% z příjmu, se posílí důchodový systém a vyřeší problém s financováním důchodů v příštích letech. Pravda: Stane se pravý opak. Průběžný důchodový systém přijde nejméně o 20 miliard korun a vedle nyní existujících penzijních fondů vzniknou další soukromé penzijní fondy, které budou dublovat jejich dosavadní funkci. Do jejich spuštění nalije stát miliardy, ale spořit do nich nikdo nebude. Propad v příjmech důchodového systému to v žádném případě nevyřeší. Naopak, jen jej zvýší. Lež devátá: Miliardy vybrané na zvýšené DPH půjdou rovnou na penzijní účty. Pravda: To je v podstatě fyzicky nemožné, protože nelze rozeznat, kolik se vybralo DPH právě za zboží, které bylo dosud ve snížené sazbě. Leda, že by každá takto vybraná koruna navíc dostala speciální nálepku, nebo razítko. A to je blbost. Lež desátá: Po zvýšení DPH na 20% už vláda žádné další zvyšování daní a odvodů nechystá. Pravda: Pro kompenzaci snížených odvodů firem o 2 % počítá vláda se zvýšením odvodů na zdravotní pojištění zaměstnanců. Při platu 20 000Kč měsíčně by zaměstnanec odváděl o 400 Kč více na daních za měsíc. Ještě hůře by dopadly nízkopříjmové skupiny obyvatel s platem do 11 000 korun. Lež jedenáctá. Katastrofální zadluženost ČR, která nás žene na úroveň Řecka (Nečas), jinak slavná řecká lež. Pravda: Při srovnání skutečné míry zadluženosti v evropském kontextu je na tom ČR nadmíru dobře: ČR 35,6 % HDP, Slovensko 35,7 %, Španělsko 53,2 %, Británie 68,1 %, Portugalsko 76,8 %, Francie 77,6 % Německo 73,2 %, Belgie 96,7 % a ono stále omílané Řecko 115,1 %. Lež dvanáctá: Neustálé tvrzení vládní koalice, že tento stát zadlužily vlády ČSSD Pravda: V roce 2007 byl schodek veřejných rozpočtů pouhých 0,6% HDP. K náhlému nárůstu zadlužení došlo díky soustavné likvidaci ekonomiky pravicovými vládami, počínaje tou M. Topolánka. Podívejte se,4 jak narůstalo zadlužení za vlády pravice. Čísla hovoří za vše: (zdroj: iDNES) 2008 Zavedení rovné daně – výpadek příjmů státního rozpočtu 20 mld. Snížení daně z příjmu právnických osob z 24% na 21% - výpadek 24 mld. Zaveden strop odvodů zdravotního a sociálního pojištění – výpadek 17 mld. 2009 Snížení daně z příjmu právnických osob z 21% na 20% - výpadek 8 mld. Snížení sociálního pojištění zaměstnancům z 8% na 6,5% - výpadek 27 mld. Snížení sociálního pojištění zaměstnavatelům z 26% na 25% - výpadek 18 mld. Zvýšení slev na sociálním pojištění – výpadek - 18 mld. 2010 Snížení sociálního pojištění a zvýšení paušálních odpočtů pro živnostníky – výpadek 22 mld. korun. To vše mělo snížit cenu práce, nastartovat rychlejší ekonomický rozvoj země a snížit nezaměstnanost. Nestalo se. Právě naopak, státní kasa zchudla o celých 154 miliard korun. Lež třináctá: Jsme vládou rozpočtové odpovědnosti a nedovolíme další zadlužování tohoto státu (Nečas) Pravda: Vládě se jen za první dva měsíce letošního roku povedlo docílit doslova historického schodku ve státním rozpočtu. Zatímco loni byl za stejné období (leden-únor) 10.9 mld., letos vyletěl na více než dvojnásobek, tedy na 22.8 mld. To se v historii ještě nikomu nepodařilo, pouze vládě rozpočtové odpovědnosti! (zdroj: Ministerstvo financí) Staré české přísloví říká: kdo lže, ten krade. Proč by to nemělo platit právě u Nečasovy vlády? Korupci a rozkrádání vidíme přes veškeré sliby na každém kroku. Ministerstva nemají na výdaje, ale všechna rozhazují plnými hrstmi stotisícové odměny kamarádíčkům, kterým páni ministři zajistili na svých úřadech teplá křesílka. Nemocnice nemají na základní zdravotnické pomůcky, ale jejich ředitelé si pořizují paláce za desítky milionů. Školství nemá peníze vůbec na nic, ale zavádí povinné státní maturity za stovky milionů. A tak bychom mohli počítat dál. Není opravdu cosi shnilého ve státě českém? Zdroj: veřejný internet Zapsal Karel Šlapota.

Projevy Raúla Castra na uvítanou i rozloučenou s papežem

Papež Benedikt XVI. hovoří po mši s kubánským prezidentem Raúlem Castrem. Projev prezidenta Raula Castra Ruz na uvítanou jeho Svatosti Benedikta XVI. v Santiagu de Cuba 26. března 2012 Svatosti, Kuba Vás vítá s láskou a úctou a cítí se poctěna Vaší přítomností. Naleznete zde solidární a vzdělaný lid, který si klade za cíl dosáhnout veškeré spravedlnosti a který přinesl velké oběti. Od Martího jsme se naučili chovat v úctě plnou důstojnost člověka a převzali jsme od něj bratrské heslo, jímž se řídíme dodnes: »Se všemi a pro dobro všech«. Cintio Vitier, význačný intelektuál a křesťan napsal, že »pravá tvář vlasti...je tváří spravedlnosti a svobody« a že »národ nemá jinou alternativu: buď je nezávislý nebo není vůbec«. Nejsilnější mocnost, jakou historie poznala, se nás marně pokoušela připravit o právo na svobodu, mír a spravedlnost. S vlasteneckou statečností a etickými principy kladl kubánský lid houževnatý odpor s vědomím, že je také naším legitimním právem jít vlastní cestou, bránit svou kulturu a obohacovat ji o nejpokrokovější myšlenky. Kuba bývá bezdůvodně pomlouvána, avšak my věříme, že pravda, od níž jsme se nikdy neodchýlili, si vždy najde cestu. * * * * Čtrnáct let poté, co nás navštívil papež Jan Pavel II., ekonomická, politická a mediální blokáda Kuby přetrvává a ve finančním sektoru se dokonce přiostřila. Jak je uvedeno v americkém memorandu ze 6. dubna 1960 odtajněném desítky let poté, cílem blokády zůstává (cituji): »vyvolat hlad, zoufalství a svržení vlády«. Nicméně, národ kráčel neochvějně dál, měnil vše, co se musí změnit, v souladu s nejvyššími tužbami kubánského lidu a za jeho svobodné spoluúčasti na zásadních rozhodnutích naší společnosti, včetně hospodářských a sociálních, které jsou téměř v celém světě majetkem úzkých politických a finančních elit. Několik generací našich spoluobčanů se spojilo v boji za vznešené ideály a ušlechtilé cíle. Čelili jsme nedostatku, ale nikdy jsme se nezpronevěřili povinnosti rozdělit se s těmi, kteří mají méně. * * * Jen jako příklad toho, kolik lze udělat, stojí-li na prvním místě solidarita, zmíním, že v posledním desetiletí s pomocí Kuby vystudovaly desetitisíce lékařů z jiných zemí, byl navrácen nebo zlepšen zrak 2,2 milionu lidí s nízkými příjmy a Kuba pomohla naučit číst a psát 5,8 milionu negramotných. Mohu Vás ujistit, že v rámci našich skromných možností bude naše mezinárodní spolupráce pokračovat. Svatosti, připomínáme si čtyřsté výročí nalezení a existence obrazu Panny Marie Milosrdné z Cobre, na jejímž plášti je vyšit státní znak. Nedávná pouť Panny Marie po celé zemi spojila při této velmi významné události náš lid, věřící i nevěřící. Očekávají Vás v Santiagu de Cuba, dějišti slavných epizod v historii bojů Kubánců o definitivní nezávislost, a také v obci el Cobre, kde musela španělská Koruna dát svobodu vzbouřeným otrokům z dolů 80 let před zrušením této nechvalně proslulé instituce v naší zemi. Vítáme úzké vztahy mezi Svatým stolcem a Kubou, které se rozvíjejí nepřetržitě 76 let, vždy na základě vzájemné úcty a shody v otázkách životně důležitých pro lidstvo. Naše vláda a katolická, apoštolská a římská církev na Kubě udržují dobré vztahy. Kubánská ústava stanoví a zaručuje plnou náboženskou svobodu všech občanů a na základě toho udržuje vláda dobré vztahy se všemi náboženstvími a náboženskými institucemi v naší zemi. * * * Svatosti, téměř před 20 lety Fidel překvapil mnoho lidí prohlášením, že »důležitý živočišný druh je ohrožen zánikem v důsledku rychlé a progresivní likvidace jeho přirozených životních podmínek: člověk,« řekl. Roste ohrožení míru a existence velkých jaderných arzenálů je dalším vážným nebezpečím pro člověka. Voda nebo potraviny budou po ropě příčinou příštích dobyvačných válek. S prostředky, jež se vynakládají na výrobu smrtonosných zbraní, by bylo možné odstranit chudobu. Prudký rozvoj vědy a techniky neslouží k řešení velkých problémů sužujících lidské bytosti. Často slouží k vytváření podmíněných reflexů nebo k manipulování veřejným míněním. Finance jsou utlačující mocí. * * * Místo solidarity se všeobecně šíří systémová krize vyvolaná iracionálním konzumem bohatých společností. Nepatrná část obyvatelstva soustřeďuje ve svých rukách nesmírné bohatství, zatímco počet chudých, hladových, nemocných bez lékařské péče a lidí bez domova narůstá. V průmyslově vyspělém světě už »rozhořčení« nechtějí dál snášet nespravedlnost a zvláště mezi mládeží narůstá nedůvěra k sociálním modelům a ideologiím, jež ničí duchovní hodnoty a produkují vyloučenost a sobectví. Je faktem, že globální krize má i svůj morální rozměr a že se prohlubuje propast mezi vládami a občany, kterým údajně slouží. Zkorumpovanost politiky a nedostatek skutečné demokracie jsou zlem naší doby. V těchto a dalších otázkách nalézáme shodu s Vašimi myšlenkami. Tváří v tvář tolika výzvám se Naše Amerika spojuje ve své svrchovanosti a usiluje o solidárnější integraci, aby uskutečnila 200 let starý sen svých Otců. Vaše Svatost bude mít příležitost hovořit k lidu s hlubokým přesvědčením, který jí bude naslouchat pozorně a s úctou. Jménem Národa Vás zde co nejvřeleji vítám. Děkuji mnohokrát. * * * Projev Raúla Castra na rozloučenou s papežem Vaše Svatosti, od svého příletu do kubánské země Vás náš lid přijal a dnes se s Vámi loučí s pocity úcty a přátelství. Vaše návštěva proběhla v ovzduší vzájemného pochopení. Vaše setkání s Kubánci Vám dalo příležitost lépe poznat a konstatovat spravedlnost našich záměrů. Kuba měla vždy jako hlavní cíl plnou důstojnost člověka. Jsme si vědomi toho, že toto se buduje nejen na materiální bázi, nýbrž také na duchovních hodnotách, jako je šlechetnost, solidarita, pocit spravedlnosti, nezištnost, vzájemná úcta, čest a oddanost pravdě. Uskutečňovat obecné dobro, to byl princip, kterému jsme se naučili od kněze, Felixe Varely. * * * Později José Martí napsal, že »být vzdělaný je jediný způsob, jak být svobodný« a vyzval nás, abychom dosáhli pevné spravedlnosti. Věnovali jsme největší pozornost rodině, dáváme přednost všemu, co ji vyzdvihuje a upřednostňujeme úlohu rodičů při výchově dětí. Staráme se o dětskou generaci, jako o naši největší naději a vedeme mládež, bez jakéhokoliv paternalismu, ke svobodné a kreativní účasti na realizacích naší společnosti. Uznáváme vlastenecký přínos kubánské emigrace, od rozhodujícího příspěvku k naší nezávislosti tabáčníků z Tampy a Cayo Huessa a všech těch, kteří byli podporou tužeb José Martího až po ty, kteří se dnes staví do opozice a kteří útočí na Kubu a manipulují migračním tématem s politickými záměry. Vynaložili jsme dlouhodobé úsilí k plné normalizaci vztahů Kuby s její emigrací, která zachovává lásku k vlasti a k jejím rodinám a budeme v tom pokračovat ze všeobecné vůle našeho národa. * * * Toto je spravedlivý lid, který je pyšný na postoj svých Pěti odsouzených za boj proti metle terorismu a za obranu pravdy, což je doprovází každou minutu jejich nezaslouženého žalářování, a sdílí pocity jejich rodin, které trpí. Vaše Svatosti, našli jsme mnoho hlubokých shod, i když, a je to přirozené, nemyslíme si totéž o všech otázkách. Kubánský lid, obětavý a vzdělaný, naslouchal s velkou pozorností každému slovu, které mu Vaše Svatost nabídla. Za Vaše rozhodnutí, za Vaše upřímné city vůči Kubáncům, na které budeme vždy vzpomínat, Vám vyjadřuji jménem Kuby a svým vlastním naši hlubokou vděčnost a uznání. Mnohé díky. (hor) 13. 4. 2012 (hor)

Všeobecná krize světového kapitalismu - konec jedné epochy v Čechách

Tzv. církevní restituce, další úder republice! Vědí poslanci co činí?