Restituce majetku církví ? Nikoli ... je to megatunel!

Šiřte dále – to jim přece zase nemůže projít Novinář Josef Klíma - Restituce Josef Klíma Restituce majetku církví ? Nikoli ... je to megatunel! Když jsem 10.1.2012 psal článek na téma darování majetku církvím ani jsem netušil, jak velikou budu mít pravdu se svou lehce konspirační teorií o tom, u koho nakonec skončí majetek, který hodlá Kalousek, Schwarzenberg a spol. církvím darovat. Zde nabídnu nejprve k opakovanému přečtení ten starší článek (http://voksay.blog.idnes.cz/c/240324/U-koho-nakonec-skonci-majetek-vraceny-cirkvim.html) .......a pojďme si říci, co se nového "profláklo". Máme zde věc, o které se vůbec nemluví, jako by se nikdy nestala ..... evidentně si stávající vedení církví velmi přeje, aby se tu skutečnost veřejnost nikdy nedověděla, a aby se na ní zapomnělo: Federální shromáždění ČSFR 1.srpna 1991 schválilo "výčtový zákon, kterým se restituovaly majetky církví a náboženských společností." Jako důkaz onoho vstřícného kroku mezi státem a církví bylo prohlášení tehdejšího kardinála Františka Tomáška, že to je poslední nárok, který církev vznáší! Nejen on, ale i další opoziční představitelé se vyslovili pro restituční tečku. Kardinál Tomášek upozornil také na to, že nejde o žádný majetek zabavený komunisty, jak tvrdí ti, kteří se těší na příspěvky do stranických kasiček a konta jedinců...,, !!! Úplné vypořádání poměrů s římskokatolickou církví tedy proběhlo 1.8.1991 !!! Právník a vedoucí katedry práva Bankovního institutu Aleš Rozehnal vypracoval analýzu ze které vyplývá, že právo, které měla církev k majetku, který užívala, nebylo právem, i když se vlastnickému právu podobalo. Oproti vlastnickému právu totiž podléhalo řadě omezení. Naopak majetek, který má být podle předkládaného návrhu církvím vydán, na rozdíl od minulosti žádným omezením podléhat nebude, a subjekt ho obdrží, bude odlišný od právnických osob, kterým byl vyvlastněn. O majetek, v případě katolické církve, přišla veřejnoprávní instituce, která se při proměnách legislativy proměnila v soukromého vlastníka. Prohlašované restituce jsou tedy pouze zavádějícím názvem pro naprosto nové uspořádání majetku a jeho systémové zařazení .... politicky nekorektně řečeno jde o darování majetku soukromým subjektům, který mu v roce 1948 rozhodně nepatřil, protože tento soukromý subjekt prostě neexistoval... jinak řečeno, jde o krádež a vytunelování státního majetku ve prospěch soukromého subjektu ! Další právní rozbor od profesora Právnické fakulty UK Václava Pavlíčka, odborníka na ústavní právo a Benešovy dekrety říká: "Za první republiky nikdo nepochyboval o tom, že majetek katolické církve má veřejnoprávní charakter." Když návrat k tomuto stavu není možný, stát by katolické církvi vydávat majetek neměl! A ještě je tu jedna důležitá otázka: Je všeobecně známo, že třeba v případě katolické církve podléhá veškerý její majetek přímo správě Vatikánu. Je součástí majetku Vatikánu - ergo darované nemovitosti a pozemky se stanou majetkem cizí mocnosti..... a ejhle.... čin, který naruší územní celistvost České republiky ve prospěch cizí mocnosti.... a to je přeci vlastizrada! Osobně bych byl klidně pro to, co navrhoval kolega Vereš ..... každý poslanec a senátor, který bude hlasovat pro zákon v navrhované době, byl okamžitě obviněn z TČ vlastizrady a pochybení při správě veřejného majetku. Ale teď k nejdůležitější části, která se týká mé malé "konspiračky" v předchozím článku .... provalilo se totiž to, že velké developerské firmy... česky řečeno "překupníci s pozemky“... už teď vyjednávají s církvemi o výměnách a odkupu lukrativních pozemků, které mají církve dostat. Takovou výměnu musí schválit Pozemkový fond a světe div se .... O potvrzení směny žádaly stát také dvě pražské firmy Duplicatus a Real 24, v nichž působí ekonom pražské arcidiecéze a zároveň vedoucí správy majetku na Arcibiskupství pražském Karel Štícha, jako předseda dozorčí rady. Duplicatus si vyjednal směnu pozemků s římskokatolickou farností v pražských Stodůlkách a Real 24 se dohodl s farností v Uhříněvsi. Jak vidíte ... samotní církevní funkcionáři a lidé napojení na církev se velmi angažují v tom, jak na předpokládaném darování majetku církvím pořádně vydělat. Jde o miliardy, za něž lze developerským společnostem lukrativní pozemky rozprodat. Vzhledem k tomu, jaké čachry se dějí neustále s územními plány v Praze a dalších městech v ČR, jde spíše o desítky miliard. A jsem si jistý, že politici jako Kalousek, "kníže Schvarzenberg" a další velmi angažovaní v přípravě tohoto megatunelu, to vše velmi dobře vědí a hodlají si taky pořádně "zazosat" ze státního majetku ve svůj prospěch. Braňme se občané !!! Zabraňme darování majetku a stovek miliard církvím!!! Zabraňme největšímu tunelu od dob velké privatizace!!! Zabraňme darovaní nemovitostí a pozemků, které jsou zatím ještě majetkem našeho státu, cizí mocnosti – Vatikánu. Nenechme „vlastizradu“ našich státníků a politiků, prezidenta Klause nevyjímaje, nepotrestanou!!! Tato ohavná zrada, i s úmyslem promyšleného jejich sebeobohacení, jim nesmí projít!!! Za zradu a zneužití svého postavení a pochybení při správě veřejného majetku, musejí být potrestáni!!! Jde o krádež a vytunelování státního majetku ve prospěch soukromého nečeského subjektu! Češi, občané, voliči, musíme se postarat o jejich potrestání, nesmí jim tato zrada a jednání proti zájmu nás všech, projít!!! Stop církevním restitucím!

Hlásná trubka německých vydavatelů

Hlásná trubka německých vydavatelů V roce 1990, když rozumně myslící politici a představitelé samosprávy vyjádřili svůj záporný názor na prodej okresních či krajských novin německým tiskovým koncernům, se postavil za tento prodej sám předseda tehdejší vlády s tím, že tak nelze omezit svobodné podnikání. Mnozí z nás jsme tehdy upozorňovali na to, že časem se z těchto novin stanou hlásné trubky některých sil v Německu, či dokonce nás systematicky budou přesvědčovat o německé pravdě, včetně té, která se týká začátku druhé světové války, a budou přesunovat své viny na Čechy. Od té doby jsme se mohli mnohokrát přesvědčit o tom, že jsme se tehdy nemýlili. Okresní noviny, jež se změnily na Deníky; ty krajské, pokud si ponechaly název, pak obsah obrátily o sto osmdesát stupňů. Příkladů je mnoho. Osobně se mě však dotklo, že právě 9. května, v den, kdy konečně v roce 1945 celá naše vlast byla osvobozena vstupem Rudé armády do Prahy, se v jihomoravské mutaci Deníku objevila jediná zpráva, která konec války připomíná, a to o »tankovém esu« nacistické armády feldvéblu Kurtu Knispelovi, rodáku ze Salisova na Jesenicku. Padl totiž na samém sklonku války na Znojemsku, údajně 28. dubna 1945, a byl pohřben ve Vrbovci. Německý tisk psaný česky nám také v tento památný den Knispela představil. Byl to údajně příkladný voják, prý se uměl zastat slabších, jak píše v Deníku brněnský historik Schildberger, a choval se rytířsky. Sice se svým tankem jen v Kurském oblouku zlikvidoval sedmadvacet sovětských tanků, tedy i s posádkami, a další desítky v Normandii, aby po zničení dalších čtyř zemřel na střepinu, která ho náhodou zasáhla do hlavy, ale byl hrdina. Válka je přece jenom souboj, utkání završené snad dokonce i potleskem. Ve chvíli, kdy ho dostihla smrt, už vlastně ani nebyl bojovníkem, jen vojákem, který se v klidu chtěl dostat do amerického bezpečí. Zbývalo málo. Jen ti hrůzní bolševičtí tankisté pro to pochopení neměli. Při tom on se jen bránil. Noviny s datem 9. května mohly v tento den vzpomenout, že přesně před šedesáti osmi lety v Praze na Klárově zahynul jiný tankista. Poručík Gončarenko. Tehdy se stále ještě v hlavním městě bojovalo a byli mrtví. Pohřbili ho před Rudolfinem a po Rudé armádě osvoboditelce pojmenovali ono náměstí. Pak jeho ostatky odvezli na Olšanské hřbitovy, kde leží s desítkami těch, kteří osvobozovali naši vlast. Pro Deník to však byla bezvýznamná událost. Hlavním byl přece osud »nacistického tankového esa«, nositele Železného kříže, jenž na svém kontě měl 168 tanků, sovětských i amerických. Nezbývá nic jiného než onomu ministerskému předsedovi, jenž se mezitím stal dokonce i (ex)prezidentem, připomenout, že nejen podivná amnestie ze začátku tohoto roku, ale i prodej našich okresních a krajských novin do německých rukou mu jednou historie, nikoli vykládaná poplatnými dějepisci, ale skutečná, nehrbící záda, připomene. Marta BAYEROVÁ, senátorka

Petiční list papeži, aby odmítl »církevní restituce«

ZPRAVODAJSTVÍ Milan Kohout, Lenka Procházková a Václav Dvořák na tiskové konferenci nejen uvedli svůj list papeži a kritizovali tzv. církevní restituce, ale odsoudili i náboženskou propagandu veřejnoprávní České televize (Foto - Karel Růžička) Petiční list papeži, aby odmítl »církevní restituce« Otevřený petiční list papeži Františkovi, aby odmítl »církevní restituce«, jako nepodložené, nemorální a možní i neústavní, představili dnes na tiskové konferenci v Praze členové petičního výboru dokumentarista Václav Dvořák, spisovatel Milan Kohout, spisovatelka Lenka Procházková a předseda Jazzové sekce Karel Srp. Více než dvoustránkový text připomíná historii předávání různých majetků římskokatolické církvi pro r. 1989 včetně někdejšího prohlášení kardinála Tomáška, že vydáním zhruba 170 komplexů budov nároky končí, ale i problematického převedení stovek objektů úřednickou vládou Josefa Tošovského. Podrobněji přibližuje případ »církevních restitucí« a spěchu premiéra podepsat smlouvy s jednotlivými církvemi dříve, než padne rozhodnutí Ústavního soudu. List upozorňuje, že jde o »neblahý krok římskokatolických hodnostářů v ČR, který vyvolal rozkol ve společnosti a zesílil beznaděj nejchudších vrstev«, poukazuje na úbytek věřících, kteří »přestávají věřit svým pastýřům, kteří kážou vodu a pijí víno«. Pokládá otázku »Jak vnímat slova o pokoře, když skutky dokazují pýchu?«, proč jsou kostely a kláštery uzavřeny, když je venku řada bezdomovců? Dopis též připomíná Jana Husa a jeho odkaz pro český národ. V závěru se obrací na Františka, jehož pontifikát uvítal hned v úvodu, apeluje na jeho osobní vlastnosti a vyslovuje názor, že »že svou autoritou zabráníte římskokatolické církvi v Čechách převzít majetky, získané neprůhledný, podvodem«. Text dopisu svými obraty a příměry jasně prozrazuje vliv spisovatelky Lenky Procházkové. Petiční výbor bude petiční list šířit jak přes petiční stánky, tak prostřednictvím internetu, aby si jej občané mohli stáhnout a podepisovat. Zamýšlí sebrat alespoň deset tisíc podpisů, které by potom k listu připojil a předal arcibiskupovi Dominiku Dukovi, aby jej postoupil papeži Františkovi. Kohout, který déle než čtvrt století pracoval v USA, vyjádřil údiv nad tím, že veřejnoprávní Česká televize šíří katolickou propagandu intenzivněji, než americké soukromé stanice. Rovněž se podivil, že česká veřejnoprávní média mlčí o soudních procesech s množstvím pedofilů z řad římskokatolických hodnostářů v USA a jinde ve světě. Za absurdní považuje snahy prezentovat československý předlistopadový underground jako katolický, když většina jeho členů byli ateisté. Dvořák upozornil na požadavek římskokatolické církve na navrácení kostela na Zelené hoře, který ale před r. 1948 prý už patřil šlechtě, která ho ale nechala pustnout, a až poúnorová republika jej opravila a zachránila. Neobjektivní počínání ČT v případě »církevních restitucí«, ale i dalších církevních a politických problémů, označil za skandální. Procházková varovala před tím, aby ČR ovládla jakási pronáboženská, prokatolická sekta, která prostupuje média a veřejnou správu. Připomněla snahy této skupiny znovu vztyčit na Staroměstském náměstí Mariánský sloup, přičemž odmítla proklamace o smíření, když sám tento záměr rozděluje společnost. (kru)

Vlk se nažral a koza zůstala celá

Vlk se nažral a koza zůstala celá V mámivém opojení si nepoučené miliony československých obyvatel po 17. listopadu 1989, když k nim den co den promlouval Mesiáš z balkonu Melantrichu na Václavském náměstí, myslely, že jim spadla spravedlnost přímo do klína. Dokonce se masově na Letenské pláni jednou i společně všichni pomodlili. ILUSTRAČNÍ FOTO - archiv Igor Němec, známý šachista, hlasitě vyhlásil, že majetek KSČ a SSM se musí vrátit do rukou lidu. Mladičký Marek Benda, syn velkého Václava Bendy, v blahém nadšení apeloval na svědomí národa, že vše, co bylo ukradeno, musí být lidu vráceno. Jiní zase vápnem pomalovávali celou Prahu, psali, že Sanopz (státní sanatorium pro vybrané) musí napříště patřit dětem, té neposkvrněné neduživé drobotině, sžírané komunistickými vlkodlaky. Vylíčené už Jaroslavem Haškem v povídce Idyla v kavárně. Nebyla o ničem jiném než o tom, jak bolševici v Rusku jedli nebohá lidská mláďata. Jak Leninovi nosili na stříbrném podnosu uřezané hlavy. Tak tohle u nás nikdo nechtěl, psali novináři. Ale namísto změny skoro nic se nezměnilo. Sanopz, zdravotní zařízení pro vyvolené, patří vyvoleným doteďka, a ještě zbytnělo. Rozšířilo se o Motol. Zařízení KSČ a SSM se nedostalo do rukou všeho lidu, ale patří vrchnosti, jaká v takové míře nikdy předtím u nás neexistovala. A co se stalo s tím vším, co bylo ukradeno? Ach ouvej, všechno se do mrtě - tentokrát opravdu a snad již navždycky - rozkradlo. Zbyly jenom oči pro pláč! Smutné? Ano, po zásluze! Jakub IMRICH